Akt 5 Scéna 3. Palác

(Úpravná zahrada, široký průplav, Faust rozjímá.)

LYNCEUS (Hlasatel na věži.)

Slunce se noří do veliké louže,

poslední loďka už plavby nechá,
i velký koráb po kanálu klouže
a do přístavu domů spěchá.

Vítr plachty lehce zčeřil,

strmé stěžně stojí v pozoru,
kormidelník, který se Tobě svěřil,
Ti nyní své díky posílá nahoru.

(Na pevnině se rozezvučí zvon.)

FAUST (Rozladěn.)

Zpropadeně, zraňuje to uši

a vnitřek těla také leptá.
Má říše je velká jak se sluší,
ale tenhle zvuk mě deptá.

Vím, co mi tím asi říkají:

máš hodně, ale vše si nemůžeš vzít.
Lipovou alej, dům, kapli mi nedají.
Tady nikdy nebudu mít klid.

Mráz po mně běhá při tom pomyšlení:

Zůstat. Jak mě to jen mohlo napadnout?
Všechno mě bodá, krev mi pění,
kdybych tak mohl odsud vypadnout!

HLASATEL

Sladce klouže velký člun,

do přístavu dobře ví kudy,
tam námořníci vykročí ke svým snům.
Ale nejprve vyloží balíky, pytle a sudy.

(Krásná loď naložená cizokrajným zbožím.)

CHÓR

Právě přirážíme.

Vystřelte ránu!
Díky přinášíme
našemu pánu.

(Náklad je vyložen.)

MEPHISTOPHELES

Šťastni jsme, že nemáte zdání,

je to tak: někdo nás chrání.
Ze dvou lodí jsem sestavil výpravu
A dvacet se jich vrací do přístavu.

Podívejte na to zboží, na tu láci,

pochvalte nás jací jsme kabrňáci.

Moře je svoboda, přináší pýchu,

není tam vězení, není tam hříchu.
Kotvu zaklesnout! Harpunu hoď!
Tu rybu vytáhnout! Zaháknout loď!

Takže náhle máme třetí.

Ale vidíš? Na obzoru čtvrtá letí.
Jenže: méně než pět není zdrávo,
kdo má sílu, ten má právo!

Ptáme se: Kolik? Žádné přemýšlení.

Však poznáme, kdy přijde vhodná hodina.
Válka, obchod, a loupení,
to je ta jistota, trojí a jediná.

TŘI VOJÁCI

Žádný pozdrav,

žádný dík.
Bodám jak komár?
Smrdím jak psík?
Pán nás nezná,
pryč se dívá,
když promluvíme
znuděně zívá.

MEPHISTOPHELES

Skovejte kuš,

tlumte svou zlost,
vždyť jste si už
nahrabali dost.

TŘI VOJÁCI

Dost na pár pitek,

kdejakou volovinu,
teď chceme zbytek,
a podíly na rovinu.

MEPHISTOPHELES

Snad nejdříve se tady

všechno složí,
naše poklady
i naše zboží.

Až k nám zavítá

a vše uvidí,
zisk spočítá,
však nezávidí,
má uznání,
flotile vystrojí
náležité přivítání.

Teď se, ptáčci, koukejte skovat,

po ránu přijďte z císařského zobat.

MEPHISTOPHELES (K Faustovi.)

Spíš než příjemce zaslouženého štěstí

vypadáš jako po ráně pěstí.
Pro tohle jsi svůj um tak zbrojil,
břehy i moře v jedno spojil,
námořníky do daleka vyslal
aby je vítr na vlnách hýčkal?

Vzpomeň si, proč jsi za těmito zděmi:

Z paláce odsud ovládáš zemi.
Ostatně, odsud jsi svět útokem vzal,
když tu ještě dřevěný domek stál.

Kdo by si pomyslel - kanály

vykopem, aby v nich lodě plavaly.
Ale správně to tak u nás chodí,
píle, pot a rozum sklízí plody.
Také tu ...

FAUST

.. no právě mezi těmito poli

mě pobyt nekonečně bolí.

Hodně jsi už viděl, mohu Ti to říct,

nepřestává mě to ve hrudi bodat,
někdy až život chtěl bych si vzít,
stydím se tak, že bych se chtěl skovat.

Řekni, co by to ty starce stálo:

těch pár stromů mi za úplatu dát.
Ten párek lip by si mé srdce přálo,
pak teprv mě mé jmění bude hřát.

Pak už bych si nestěžoval na spánek,

na vršku bych vybudovat nakázal
útulný, ze všech stran otevřený altánek,
pozoroval bych, co jsem všechno dokázal.

Dohled měl bych na všechny cíle

mého předchozího umu a píle.
Je špatné, když genius uvidí
co všechno vybudoval pro lidi?

Nejhorší muka připraví boháči

pomyšlení, že jeho jmění na něco nestačí.
Když cítím ty lípy, slyším zvuk zvonu,
pod kamenem úpím, na dně řeky tonu.

Všemocná vůle božích hromů

se tříští o kmeny tě hloupých stromů.
Jak mám v tomhle prostředí žít,
když slyším ty zvony, chce se mi blít!

MEPHISTOPHELES

Vím co cítíš: pachuť žluče,

nechuť k životu, když tě ztluče.
Kdo má uši, musí pochopit,
že ten zvon se musí v peci roztopit
aby to pekelné bim-bam
si odnes k sobě Satan sám.
Houpáš se v jeho pravidelném taktu
při křtinách i na pohřební aktu,
obloha duní, zvoní zem,
z života je jen plachý sen.

FAUST

Odolávaje takové svéhlavosti

člověk se postupně oddá zlosti,
přemůže ho bol a poníženost,
ztrácí smysl pro právo, přiměřenost.

MEPHISTOPHELES

Ale vlastně, co Ti brání

ruku natáhnout i po jejich stráni?

FAUST

Tak jdi a vyžeň je!

Sám víš nejlíp, s jakou na ně
(samozřejmě, nejvýš civilizovaně).

MEPHISTOPHELES

To je jasné, vždyť jsme lidi,

koho chcem odstranit, sám se sklidí,
trochu násilí nám odpustí jistě
až se usadí na novém místě.

(Píská si.)

Pojďme naplnit pánovo přání,
zítra nás čeká hudba a hraní.

TŘI VOJÁCI

Starý pán nás vzal zkrátka,

snad na slavnosti bude náhrada sladká.

MEPHISTOPHELES

Děj se co děje se všady,

Návóthova vinice zase stojí tady. (Králů 1, 21)

     Home         Obsah        Další