Akt 4 Scéna 2. Na předhůří

(Dole zní bubny a vojenská hudba. Císařský stan je vztyčen.)

HLAVNÍ GENERÁL

Nejlépe dojdeme k cíli,

když údolím budeme vojsko vésti
a čekat tam na vhodnou chvíli.
Alespoň doufám, že budeme mít štěstí.

CÍSAŘ

Brzy uvidíme, jak to vyjde;

přesto mi to trochu zbabělé přijde.

HLAVNÍ GENERÁL

Pohleďte, milosti, na naše postavení!

Právě ten terén si žádá zamyšlení:
Vpravo kopec není prudký, však vůbec ne snadný,
co je pro nás výhoda, pro ně výstup zrádný;
tady jsme skováni, tu je skála hladká,
jejich slavná jízda bude na nás krátká.

CÍSAŘ

Za ten plán tě musím zaslouženě chválit,

nezbývá než čekat, pak se začne pálit.

HLAVNÍ GENERÁL

Tady uprostřed máme dosti místa,

že falanga vydrží, je pro mě věc jistá,
Dívej, jak se v řadách tyčí kopí,
raní rosa jejich lesklé špičky kropí,
želva z vojáků vyzařuje tolik síly,
v šiku do jednoho čekají na svou chvíli.
Jejich odhodlanost je jistě hrozná,
věřím, že nepřítel to brzy pozná.

CÍSAŘ

Takhle pěkně jsem je ještě neviděl,

mám pocit, jako bych jich dvojnásobek měl.

HLAVNÍ GENERÁL

A o strmé skály nalevo nemám strach,

kdyby něco, bdělá stráž bude bít na poplach,
za každým kamenem máme naši zbraň,
jak se nepřítel objeví, hned vrhneme se naň,
v úzké soutěsce nemají šanci,
všechny je dorazí naši branci.

CÍSAŘ

Tak tady máme naše vyvrhele,

tvářili se přátelsky, lezli mi až do přízně,
po mém žezle dostali hlad tak velký,
že království rozkladli jak pilné včelky.

Řekl bys: Už by pokoj mohli mít.

Jenže pak si po krku sami začli jít.
Ostatní lidé neví, kudy plout,
vždy jdou tam, kam jde proud.

HLAVNÍ GENERÁL

Pohleď: náš zvěd, tam jak je ta skála.

Snad mu dnes štěstěna přála.

STOPAŘ

Odvážný výpad jsme podnikli,

naší pověsti udělali zadost
a lstivě k nepříteli pronikli.
Jenže zprávy ti nepřinesou radost.

Plno zůstalo věrných vaší jasnosti,

alespoň najevo dávají sympatie,
však když má dojít k nějaké činnosti,
vítězí rozklad, netečnost a apatie.

CÍSAŘ

Každý se svým zájmem nechá nést,

kde ale zůstává vděčnost, kázeň, povinnost a čest?
Nechápou, když u sousedů vidí zbraně tasit,
že brzy budou muset i svoji střechu hasit?

HLAVNÍ GENERÁL

Pomalu se i druhý posel táhne,

unavenými údy sotva vládne.

DRUHÝ STOPAŘ

Nejdřív nám šlo o poznání,

jaký bude vzpoury sled;
tu nečekaně, bez vyzvání,
se nový císař prodral vpřed.

A pak už to šlo jak na drátku,

na žerdi vyvěšenou lež
následoval proud spratků,
jako ovce šla ta sběř.

CÍSAŘ

Ten můj dvojník mi vlastně dělá službu,

ve zbrani jsem vždy hledal zábavu, družbu,
ale nikdy nebojoval, protože bych musel.
Až nyní cítím poslání, vyšší účel.

V dobách, kdy bylo bezpečné jít domů,

nám nic nechybělo a bránit se nebylo komu.
Ale do závodů jsem šel ze všech sil,
v soubojích jsem se nešetřil,
a kdybys mě nechal spřádat válečné sítě,
brzy by mě nesli na hrdinském štítě.

Napětí a bitevní vřava zcela

se v tlukotu mého srdce odrážela.
Byl to jen blud. Ale už to pomyšlení
nervy drásá a krev zpění.
Představ si to vítězství, a tu slávu;
míval jsem toho plnou hlavu.

(Poslové jsou posláni vyzvat druhého císaře k boji. Faust vejde v brnění, objeví se i tři vojáci.)

FAUST

Tak jdeme, a doufá, že nás tu nechají,

moudrý člověk se obavami netají.
Víš, lid v horách přemýšlí a vidí dál,
rozumí řeči přírody a písmu skal.
Kdejaký už roviny opustil duch
aby nasál horský vzduch.

Prolétnou tiše soutěsku kluzkou,

pozorují rudy žílu úzkou,
čichají, klepají, dávají dohromady,
co zbývá objevit tam nebo uvidět tady.

Ruce mají jemné a dovedné,

vytvářejí konstrukce průhledné,
v křišťálu a svém věčném mlčení
vidí všechno, co se děje na zemi.

CÍSAŘ

Zprávy slyšel jsem, a věřím jim.

Ale řekni, statečný vojáku, co s tím?

FAUST

Nekromant Norcký, z lidu sabinského

je věrným služebníkem trůnu tvého.
Již ho začal olizovat živel smrtící,
připoutaného k dřevěné hranici,
slyšel, jak suché dřevo praskalo,
loučil se s životem už nastálo.

Ani bůh, ani ďábel nechtěl tomu zabránit,

přesto se tvůj Majestát rozhodl ho zachránit.

Nyní žije v Římě. Stále vděčný,

na první povel připraven být užitečný.

Od své záchrany nemyslí na sebe,

ve hvězdách hledá jen dobro pro Tebe.
Nás přinesl, abychom dopomohli míru.
Hory v sobě mají neskutečnou sílu,
kdo přírodě rozumí, je v ní pánem,
jen pár blbců ho nazve šarlatánem.

CÍSAŘ

Šťastný je den, kdy mohu hosty vítat,

vidět je veselit, po zámku lítat.
Co všechno stihnout probrat stačí
když se do jednoho pokoje stlačí!

Ale nejraději vidím se o dveře otřít

toho, o koho se mohu opřít,
přišel brzy po rozednění,
kdy se jazýčky vah nejvíc mění.

Nechť ale chvíli počká, než tasí

a svým mečem nám říši spasí;
v těžké chvíli se tisíce rojí,
pro mě a nebo proti, připraveni k boji.

Kdo královskou korunu ctí,

je pravý muž. Sám sebe pozdvihuje k ní.
Ale ta obluda, co proti nám povstala,
našeho zlata, naší země se nažrala,
a ještě se chce v královském vozu vésti ..
Do království smrti ji sám pošlu pěstí!

FAUST

Globálně je to správný plán,

ale neděláš dobře, riskovat tak sám.
Proč máš helmu peřím ozdobenou?
Chrání hlavu vyzařující vůli nezkrocenou,
co bychom byli bez ní - jenom údy,
plazící mátohy, přízemní zrůdy.

Když Ty jsi raněn, my všichni krvácíme,

až zase vstaneš, opět se uzdravíme.

Naše paže jsou silné, vědí, že jsou v právu,

štít zvednou vzhůru, chrání si tak hlavu,
meče už také ví, co je jejich práce,
mocně se rozmáchnou a dopadnou na zrádce,
nohy jsou si jisté ve válečném tanci,
na zem začnou padat první zaprodanci.

CÍSAŘ

Je to můj hněv, a sám si s ním poradím,

strkat mou hlavu do písku Ti neradím.

HERALD (Vrací se.)

Žádnou úctu povinnou

jsme tam nezažili,
na naši mluvu poctivou
se jen pitvořili:

„Císař? Kde ho máte?

Byl jednou jeden ..
.. tu pohádku znáte.
Dnes my na koni jedem!“

FAUST

Armáda naplní naše vroucí přání,

víra a právo stoprocentně stojí za ní,
nepřítel se blíží, je slyšet jeho hlas,
zavelte k útoku, teď je pravý čas.

CÍSAŘ

Do boje! Detaily ať provedou jiní:

generále, ukaž jak se tvé vojsko činí!

HLAVNÍ GENERÁL

Vyslat pravé křídlo vpřed!

Jejich levé se možná srotí,
jenomže nemohou vydržet ten střet,
naše věrná mladá síla je hned zkrotí.

FAUST
Tento statečný voják by rád
se ochotně postavil do tvých řad.
Dovol mu účastnit se těchto chvil
a využít svých nevídaných sil.

(Ukazuje na vojáka.)

HRRNANĚ

(Vystoupí vpřed.)

Jen se mi ukaž, člověče,

udělám z tebe fašírku,
kdo myslí, že mi uteče,
na záda dostane nadílku.

Když zaútočí na Tvé muže,

je jedno, kdo z nich prvý,
stáhneme je všechny z kůže,
utopí se ve vlastní krvi.

(Odejde.)

HLAVNÍ GENERÁL

V naší falanze hoří bojový plamen,

nepřítel narazí na tvrdý kámen,
marně se nás pokusili splést,
hned prohlédli jsme jejich lest.

FAUST (Ukazuje na dalšího vojáka.)

Ještě jednoho výtečníka nabízím k službám,

táhnout s vojskem patří k jeho hlavním tužbám.

VEMSITO

(Vystoupí vpřed.)

Morálku vojáka změní

touha po kořisti a jmění,
nejlépe nabízí se včil
nový císař jako cíl,
ve stanu má věcí moc,
rád mu přijdu na pomoc.

ZLODĚJKA (Vlichotí se.)

Já bych ho nechala rázem,

ale on je do mě celý blázen.
Klidem podzimu nedejme se zmást,
nyní zříte vzteklou dámu krást,
kdekoho stáhne třeba z kůže.
Kupředu! Vždyť se to teď může.

(Oba odejdou.)

HLAVNÍ GENERÁL

Naše levé křídlo, jak náleží,

jejich pravé střetne a zadrží,
muže proti muži postavíme
a průsmyk nikdy nepustíme.

FAUST (Nabízí posledního vojáka.)

Pane, i tento voják by se Ti moh hodit,

silného posílit nemůže nikdy škodit.

DRŽPEVNĚ (Vystoupí vpřed.)

O levé křídlo nemějte strach,

nepustím nic, na co jsem už sáh,
jestli s ním budu já ve strži,
uvidíte, že ji podrží.

MEPHISTOPHELES (Sestoupí shůry.)

Hleďme na naše pohoří,

se všech zákoutí se vynoří
obránci odhodlaní
neustoupit o metr ani.

Brnění mají, štíty, helmy,

okopy kopají jako šelmy,
ani je nenapadne, aby se vzdali.

(Stranou:)

Neptejte se mě, kde jsme je vzali.

Inu, nemohl jsem si vybírat,
jen starou veteš barvou natírat,
každý stojí bez koně i s koněm
jako by potopa měla přijít po něm,
možná měli království a hrady,
po nich ani popel nezbyl tady,
jen duch v kostýmu maškarním,
středověk v muzeu výstavním.
No, jestli v nich něco ďábla zbylo,
čas je, aby promluvilo.

(Nahlas:)

Slyšte a napněte uši,

plechová zbroj našich zvučí,
vlajky už pleskají nad nima,
vítr je netrpělivě napíná.
Lid je to starý, ale připraven celý
se zase zapojit do další mely.

(Hlasitý hrozivý zvuk trumpet.)

FAUST

Obzor je zatažený, možná steskem,

v dáli pročíslý ostrým bleskem,
nikdo se neodváží hlásku vydat.
Lesklé zbraně jako by plály,
les, těžký vzduch, mohutné skály
i obloha se také chtějí přidat.

MEPHISTOPHELES

Pravé křídlo se dobře drží.

Zvlášť statečně si vede
silák Hans Raufbold; snad svede
i udržet je v té strži.

CÍSAŘ

Viděl jsem nejdřív jednu paži,

teď se jich celý tucet snaží,
to nemůže být jenom tak.

FAUST

A obláčky mlhy ti něco říkají?

Nad Sicilským pobřežím se toulají,
až ve dne vzlétnou do oblak.
A pokud mráček má dost kuráže
v slunečním světle se ukáže
zcela jedinečné zjevení.

Města se vytvoří a zas rozplynou,

zahradu uvidíš se vzácnou rostlinou,
a po chvilce - tam nic není.

CÍSAŘ

No je to zvláštní - kopí trčí,

na jejich hrotech jiskry srší
a na žerdích – jsou to pupínky?
Ne, tancují tam malé plamínky
a z nich na zem jiskry prší.

FAUST

Neměj za zlé ty stopy

přírodního jevu z temnoty,
mocného jako Dia syn,
při jeho spatření do hlubin
vrhne se námořník raději.

CÍSAŘ

Ale řekni, komu patří vděk,

že příroda přináší svůj lék
a v těžké době nám dává naději?

MEPHISTOPHELES

Kdo jiný, než ten vděčný služebník,

Tvůj osud stále v srdci nosí,
neváhal ani na malý okamžik,
o pomoc všechny síly prosí -
pozemské, a zejména ty jiné.
Nedbá, když při tom sám zhyne.

CÍSAŘ

Slávu mi provolávali celou noc,

chtěl jsem si zkusit, co je to moc,
prostě, nebylo tehdy nic snadnější
než najít starci místo trochu chladnější.

Kněžím jsem zážitek poněkud pohatil

a z jejich přízně se na chvíli vytratil.
Mám věřit, že se to otočí
a můj čin se po letech zúročí?

FAUST

Co ze srdce jde, košatí,

pohleď, jak se mraky mění,
možná v nich najdeš potvrzení,
že i dobro se někdy vyplatí.

CÍSAŘ

Odkrývají orla v úprku,

pegas mu jde ostře po krku..

FAUST

To utvrzuje mě v mé víře,

pegas je přece bájné zvíře,
jak mohlo by si takhle věřit
a s pravým orlem se měřit?

CÍSAŘ

Zas opisují široké kruhy,

hledají, jak se obklíčit líp,
tu k sobě vyrazí jako šíp,
trhá a rve se jeden jako druhý.

FAUST

Vypadá, že konec je pegasu,

potrhán, pomlácen prchá domů
se špičkou mohutného lvího ocasu
mizí v lese v korunách stromů.

CÍSAŘ

Že je to znamení, za pravdu vemu,

jen k čemu se vztahuje nevím, k čemu?

MEPHISTOPHELES (Doprava.)

Vlivem našeho náporu

mizí poslední známky odporu,
nepřítel už neví, kde je týl,
chaoticky se vpravo shromáždil,
nalevo je taká mela,
že přehled ztrácím zcela.

Ale zvítězíme, já to vím,

naši hoši, jako klín
pro útok si chytře zvolí
místo, kde to nejvíc bolí.

Do boje se vrhají jako tygři,

s mrštností a lstivostí vydří,
kopí a šavle jako břitvy
jsou předzvěstí vítězné bitvy.

CÍSAŘ (Kouká doleva, mluví k Faustovi.)

Mám dojem, že mě šidíš,

říkáš něco jiného než vidíš,
veta je po bojovném plameni,
naši jsou do morku znaveni,
pochybuju, že někoho zastavili,
možná bojiště už opustili,
zato nepřítel, levý, pravý, i střed,
celý se na nás tlačí vpřed.

Marná námaha, byť neznala hranic,

všechno tvé umění bylo nanic.

(Pauza.)

MEPHISTOPHELES

Přilétají moji havrani

- jaké asi přinášejí poznání?
Zkazí mi úplně náladu bodrou?

CÍSAŘ

Skály opouští ten pár ptačí,

pochybuji, že to něco značí,
snad že preferují oblohu modrou...

MEPHISTOPHELES (K havranům.)

Sleťte ke mně z mračen,

koho vy chráníte, není ztracen,
když vy radu dáte, tak dobrou.

FAUST (K císaři.)

Přílet holuba znamená,

že zpráva není ztracená,
pták odpočinek v hnízdě má, a zobání.

Poštovní holub se uplatní v míru,

nehodí se však do válečného víru,
skutečné bitvy řídí havrani.

MEPHISTOPHELES

Jejich zprávy mě tíží,

nepřítel se rychle blíží
a naše hrdiny začíná ohrožovat.

Jestli vyleze o metr výš

z naší obranu už nezbude nic,
o útěku musíme uvažovat.

CÍSAŘ

Tak je to pravda: zmar!

Svou hlavu jim dám jako dar,
mrazí mě, když se vidím.

MEPHISTOPHELES

Ale teď se za tebe stydím!

Odvaha a naděje najednou došly?
Ke konci každá cesta začíná bolet.
Mám tu své spolehlivé posly.
Dovol mi, abych jim mohl velet.

HLAVNÍ GENERÁL (Který mezitím dorazil.)

Tak tito za Tvůj život ručí ..

.. to pomyšlení mě tak strašně mučí.
Čáry nezajistí dlouhého štěstí.

Teď už s bitvou nezmohu nic,

možná kdo ji začal, vymyslí víc,
svůj odznak vracím, dál boj nechci vésti.

CÍSAŘ

Nech si ho do lepších časů

- snad se jich dožijem.
Fuj-poslouchat havraní hlasy,
znějí mi jako rekviem.

(K Mephistovi.)

Zato ty ho nemůžeš mít;

nemáš naši důvěru, pane.
Zavel si, ale nás už nech být.
Co se má stát, to se stane.

(Odejde do stanu s generálem.)

MEPHISTOPHELES

Jako bych o to stál

- ať si ho ten ňouma žmoulá dál
- ostatně, je na něm kříž ...

FAUST

Tak co budeme dělat?

MEPHISTOPHELES

Všechno je uděláno již!

A vy, černí bratři, seberte síly,
u horského jezera pozdravte víly,
poproste je o iluzi proudu příděl.
Jsou ženy, a vědí, jak vzbudit zdání,
co jinak by bylo k pousmání,
každý přísahá jim, že to viděl.

(Pauza.)

FAUST

Na vodní víly museli ti havrani

udělat dojem jako praví gentlemani;
vždyť už je všude plno kapiček,
i ten suchý nudný kámen
najednou vypotí vydatný pramen
- že by to byl vítězství poslíček?

MEPHISTOPHELES

Taky je. Takové přivítání bolí,

lezci jsou jako spráskaní holí.

FAUST

Řeka už dole údolí ničí,

voda nahoře stále syčí,
proud se rozpíná stranou.
Plochou skálu vlnky obklopí celou,
špičatou pěnivým útokem berou,
z výšky tryskají kamennou brannou.
Marně se vojsko živlu brání,
v mocném víru ztrácí odhodlání,
sám se třesu před tou podívanou.

MEPHISTOPHELES

Nevidím žádnou vodu se valit,

to jenom lidské oko nechá se šálit.
Ale za tu legraci bych dal celý statek.
Co povyku při tom natropí,
myslí snad, že se topí,
funí, plavou, větví se chopí,
že padají dolů, pozdě pochopí.
Všude vládne jenom zmatek.

(K vracejícím se havranům.)

U nevyššího mistra zasloužíte pochvalu.
Takových jako vy je dnes pomálu.

Pospěšte tedy svižně

kde skřítkové u kovářské výhně
kovy z uhlí a rudy kují.

Vyrušení při práci jim vadí,

vám ale vydají rádi
kus ohně, který opatrují.

Blesk letní obloze vlastní jest,

i náhlý pád jasných hvězd
každý může v noci vidět.

Ale blesk v lese plném jehličí,

spatřit hvězdu, co v močálu zasyčí,
k tomu je třeba vyšší moci.

Tak na moje rady příliš nedejte,

nejdříve proste, teprv potom žádejte.

(Havrani odletí pryč.)

Tmu nepříteli, nikdy světlo denní,

věčnou samotu, a zapomnění,
každá rada ať novou otázku vyloudí,
kam zahne, tam ať také zabloudí!

Dobře sis to vymyslel, kluku,

snad přidat ještě trochu hluku.

FAUST

Jen vyneste zbraně z klenutých krypt,

na čerstvém vzduchu hned jim bude líp.
Klapat, harašit a zvučet začnou honem
jedním čarokrásným a falešným tónem.

MEPHISTOPHELES

Správní vojáci. Když se odváží,

do rytířské jízdy se naváží,
jako ve starých zlatých časech.

Pláty brnění se činí,

guelfové a ghibellini
jsou si opět ve svých vlasech.

Na tradici jim hodně sejde,

dohodnout se - to přece nejde -
zakládají si na lampasech.

Přesně tak, čert, si zatancuje,

nenávist a zášť nejvíc účinkuje,
a křivda už nikdy nepřebolí.

Pronikavý, ostrý, satanický

řev zprava i zleva panický
se šíří hrozivě do údolí.

(Orchestr hraje, nakonec přejde do válečného pochodu.)

     Home         Obsah        Další