Akt 4 Scéna 3. Stan Falešného Císaře

VEMSITO

Jsme tu, máme výhodu prvního..

DRŽPEVNĚ

Rychlejší jsme letu vraního ..

VEMSITO

Nahrabáno je tu hodně

... jak si mám vybrat věci vhodné ..

DRŽPEVNĚ

Poklady by se snad dalo topit,

vůbec nevím, čeho se dřív chopit.

VEMSITO

Dnes v noci mi táhlo na záda,

tenhle kobereček, to by byla paráda ..

DRŽPEVNĚ

A tahle ocelová ranní hvězda,

mít ji u sebe by bylo bezva ..

VEMSITO

Rudý kabát, zlaté má kraje ..

je to úplně můj šálek čaje.

DRŽPEVNĚ (Bere zbraň)

S tímhle bude práce lehká,

jedním vrzem propíchneme toho dědka.

Zásob už máš do dne soudného,

ale zatím jsi nesbalil nic vhodného.
Nech ty krámy na svém místě:
tahle kisna ti to vynahradí jistě.
Odmění chrabré žoldáky,
protože má v bříšku těžké zlaťáky.

VEMSITO

Těžké je to tady všecko,

nezvednu to, jsem jak děcko..

DRŽPEVNĚ

Ohni se, dám ti to sám na záda,

dívej se, jak se správně nakládá.

VEMSITO

To neudržím, strašně to tíží,

dej to dolů, ruplo mi v kříži.

DRŽPEVNĚ

Podívej, to je pravé zlato,

těší se na nás, jdeme na to.

VEMSITO

No tak mi ho nasyp do klína,

snad se tam ještě najde skulina.

DRŽPEVNĚ

Tak a dost! Zmiznem v míru ..

.. a sakra, máš v zástěře díru.
Ať se hýbeš nebo stojíš
poklady hlínu pod sebou hnojíš.

STRÁŽE (PRAVÉHO) CÍSAŘE

Pánové, co tu děláte, ukažte doklad!

Snad jste nechtěli ukrást císařský poklad?

DRŽPEVNĚ

Za císaře jsem nasazoval údy

a ještě bych měl odejít chudý?
Vojáci jsme, sloužíme pánu,
ale teď jsme v nepřátelském stanu.

STRÁŽE

Tak to nám nezavádějte tady,

zloděj a voják nejdou dohromady,
u dvora na výplatní listině
vedeme čestné vojáky jedině.

DRŽPEVNĚ

Zlámanou grešli bych nedal za ně,

a ta vaše čestnost znamená: daně.
Každý rok nové odvody
na panské hry a podvody.

(Ke kumpánovi:)

Pozor, ať neztratíš co jsi vzal,

když nás tu nechtějí, jdeme dál.

(Odejdou.)

STRÁŽNÝ

Ti darebáci měli štěstí,

proč jsi je nezastavil, třeba pěstí?

DRUHÝ

Nevím, zeslábnul jsem jako dítě,

je to jako když nějaký přízrak zří tě.

TŘETÍ

Já vzpomínám si jenom manně,

že jsem je viděl nějak rozmazaně.

ČTVRTÝ

Hledání smyslu je pro mě marné,

celý den bylo horko parné,
děsné, lepkavé a skličující.
V nastalé bitvě zničující
jsi slyšel jen bum, bác, ránu,
bodnul jsi, a druhý byl v pánu,
před očima se vše vznáší jako chmýří,
do toho hřmot a pískot netopýří.
Sami nevíme, kde jsme stáli,
bojovali, a jak jsme se tu vzali.

CÍSAŘ (Vejde se čtyřmi princi.)

Má co chtěl. Naše je bitevní pole,

nepřítel se ve strachu skovává dole,
A copak je tu – poklad zrádce,
mezi koberci trůn – prázdný velmi krátce.
Počkám tu, obklopen věrnou stráží,
ať přijdou vyjednávat dokavaď jsem v ráži.
Ze všech stran přicházejí dobré zprávy
říše se zklidní, nastolíme mír zdravý.

V boji jsme použili podivné síly,

nakonec ale zúročíme jen naší píli,
No, bylo pár náhod, co nám pomohly,
kámen z oblohy nepřinesl nepříteli pohodlí,
z jeskyní mocný, podivuhodný skřek,
nám přivolal vztek a nepříteli brek,
přemožen, padal stále znova a znova.
hrdý vítěz, k radosti nenacházel slova,
velet nemusel nikdo, vše zapadalo jak soukolí,
tisíce volají: díky ti, Bože, ať už jsi kdekoliv.

Je to zřídka, ale právě když slavím,

nedá mi to nezamyslet se nad sebou samým.
Celé dny mladík probendil v hospodském ryku,
teprve za mnoho let poznal cenu okamžiku.
Neztrácejme proto už ani vteřinu zbytečně,
a pro dům, dvůr a zemi pracujme, páni, společně.

(K prvnímu.)

Ty jsi, ó kníže, věděl kudy vojsko vést,

správný moment vystihnout, protivníka splést.
I v míru se vyskytne nejedna zteč:
Jmenuji tě maršálem. A zde je Tvůj meč.

MARŠÁL

Tvoje věrná armáda nemá menší úkol

než bránit hranice a šířit slávu trůnu vůkol.
Teď v prostorách Tvého rodného domu
přípravu hostiny rádi přidáme k tomu,
tam kde Tě my budem provázet
vždy se budeš v bezpečí nacházet.

CÍSAŘ (K druhému.)

I Ty‘s čestný muž, a takové neodbydem díkem,

leč úkol máš těžký: budeš dvorním pokladníkem.
Dbej i na naše služebné, ať jsou stále čilé,
vím, že všechny ovce nejsou zcela bílé,
nechť Tvůj příklad coby maják svítí,
pak my i celá zem se dobře budem míti.

POKLADNÍK

Sloužit Ti znamená učit se milosti,

nejlepším pomáhat, neúspěšné nemít ve zlosti,
moudrým, a ne lstivým být, rozvážným, ale žádný klam,
pohlédni na mě, pane, uvidíš, že to dobře znám.

Aby se Tvá oslava mohla plně zdařit,

navrhuji nechat v sále zlatou truhlu zářit,
prsteny ohlídám ti, ať si ruka odpočine,
vždy jsme všichni šťastní, když nám mile kyne.

CÍSAŘ

Mám hlavu příliš těžkou na oslavě bláznit ..

.. ale co, veselme se, nechme hudbu zaznít!

(Ke třetímu.)

Ty budeš můj nejvyšší komoří,

dohlédneš na lov, ptactvo a vše na nádvoří,
zajíce pochytáš, prase dáš porazit
a pak v kuchyni starostlivě připravit.

KOMOŘÍ

Než, řekneš „jídlo“, budu rád hladovět,

pak už jen hledět, jak nejlépe vyhovět,
s obsluhou kuchyně utvoříme vzorný tým,
dálky přiblížit, zimu se zkrátit pokusím.
Stejně tě nenadchne koření z dálek ani vzácný pták,
co nejvíc Tě potěší je jednoduché, a musí mít šmak.

CÍSAŘ (Ke čtvrtému.)

Neodbytně se už každý po oslavě táže;

tož Ty, mladý příteli, budeš moje páže.
Starostlivý šenkýř, který dobré víno nosí,
rovnou ze sklepa, ojíněné kapkami rosy.
Však nad Tebou už nebude žádný dozor;
sám se hlídej, na svoji míru si dej pozor.

ŠENKÝŘ

Pane, mládí samo, když se mu věří,

se brzy s těmi nejlepšími měří.
Ujišťuji Tě o svém pevném odhodlání
zabezpečit, abys měl k pití všechno k mání,
nahoře skleničky broušené, a pozlacené nízko,
Tvůj oblíbený pohár budu nosit stále blízko,
benátské sklo každý pohled v radost promění,
vybrané víno v Diův nektar promění.
mnohý by se tomu kouzlu nestačil bránit,
však Tvá vůle tě bude před nestřídmostí bránit.

CÍSAŘ

Sliby učiněné v této vážné době

nikdy neodvolám, ani v hrobě,
císařské slovo vyřčené platí navždy.
Přesto však jistě uvítá každý,
když vše sepíšeme. Naštěstí vidím muže,
který zákony nejlépe připravit může.

(Vejde arcibiskup s kancléřem.)

Když má dům dobré základy
přežije počasí vrtochy a úklady.

Pohlédni na naše prince: právě jsem se dohodli

jak zabezpečit v domě i dvoře všeobecné pohodlí.
Prosba dohlédnout na říší v celé šíři
se vší vážností i k Tobě míří.

Dohlédnu, ať i Tvoje panství vykvete

tak, že si ho s jiným nikdo nesplete,
k čemu půda těm, kdo se od nás odvrátili,
více zaslouží si ji naši věrní milí.

A také výsady a práva byste měli mít,

více si nakoupit, vyměnit, nebo prostě vzít.
Tak to také oznámíme lidu,
svůj majetek si budete užívat v klidu.

Co ty určíš, takové bude právo,

odvolávat se by nebylo nikomu zdrávo,
hádám, že o daně, desátky a nájem
budeš také nakonec mít zájem,
ostatně, jak lépe mohu najevo vděčnost dát
nežli zvýšit současně i Tvůj majestát.

ARCIBISKUP

Jménem všech přijmi naše díky prosté,

nás posiluješ, a Tvoje moc také roste.

CÍSAŘ

Ještě vám chci další pocty dát,

ještě mám chuť žít a z čeho sílu brát;
však řetěz úvah neodvratně chrastí
a naznačuje zrod staronových strastí.

Až přijde ona bitva, kterou nelze vyhrát,

na vás zbude úloha nástupce mi vybrat.
Korunu mu odevzdejte na nejsvatějším místě,
pak cesta dosud divoká k míru dojde jistě.

KANCLÉŘ

Nenajdeš oddanější sloužící na této zemi,

pokorně stojící při Tobě, ó vyvolený mezi všemi.
Věrná krev v žilách nezná překážky žádné,
tělem budem, kterým tvá vůle vládne.

CÍSAŘ

Takže, konečně, co jsme domluvili

navrhuji, abychom písmem potvrdili.
Vaši svrchovanost tam necháme vtělit,
však co jste nabyli, nenechte znovu dělit.
Vše co jste od nás dostali i dále zmnožili
hleďte, aby nejstarší synové vcelku zdědili.

KANCLÉŘ

Jsou-li pochyby, s tím pergamenem se ztratí,

šťastná je říše, ve které právo platí,
ať to sepíšou a opečetí sekretáři,
a nechají místo, kde tvůj podpis září.

CÍSAŘ

Nyní vás propouštíme. V ten velký den

jistě každý poddaný bude chtít přijít sem.

(Princové odejdou.)

DUCHOVNÍ

Kancléř odešel, biskup zůstal sedět,

mám totiž dojem, že bys měl něco vědět...
Jako správný otec se o Tvůj osud chvěji.

CÍSAŘ

Ať je to co je to, vědět si to přeji.

DUCHOVNÍ

V duši cítím hořkost, u srdce bolení

jak se jeho výsost dostala s ďáblem do spojení.
Chápu, dopomohli Ti ke trůnu a prospěchu.
Ale! Bohu je to rouhání, a papeži k posměchu.
Svolat trestnou výpravu nemusíš mu říkat,
svatá je jeho říše, a hříšník bude pykat.

Myslíš že už zapomněl? Ani se jeden nenaděje

a vyčte Ti i toho osvobozeného čaroděje.
Tvůj nový diadém očekávali křesťané v radosti,
však nějaký podvodník okusil více Tvé milosti.
Navrhuji, buď muž, a zaplať za své štěstí,
jen tak můžeš před církví korunu hrdě nésti:

Když široké pohoří, kde Tvůj stan stál

a zlý duch se do Tvých služeb dal,
ten lhář, kterému jsi naletěl tak zjevně,
dáš naší svatosti, nezchudne Tvoje země.

A louky s lesy táhnoucích se do údolí,

se sady květnatými a tučnými poli,
přidáš modrá jezera, rybníky plné ryb,
a k tomu potoky, hned Ti bude líp.
Považ, jak každý statek a hospodářství
lítost potvrzuje, i to, že jsi se zřek‘ tmářství.

CÍSAŘ

Můj hříšný skutek mě samotného děsí,

vytyč tedy území, a měj si svoje lesy.

ARCIBISKUP

Takže: tato luka, svědky člověka hřešícího,

dejme bezodkladně do služeb pána nejvyššího.
Zedníci ať se neváhají zítra lopotit,
aby ten pozemek mohli dobře oplotit,
pro křížovou kapli nechť se malta míchá,
klenba se vztyčí, věřící naplní radost a pýcha,
nadšeně poputují z daleka i z okolí
vedeni zvuky zvonů naplňujících údolí.
Dunění z věže, jež se nebes dotýká,
oblaží poctivého a napraví viníka.
Nemohu se dočkat, až klášter bude stát,
větší poklad si ani nedokážu přát.

CÍSAŘ

Čistý štít si zaslouží tuto dřinu,

vždyť náš Hospodin z nás snímá naši vinu.
Již nyní mohu nosit hlavu trochu výš.

ARCIBISKUP

Tak mi, prosím, ještě několik listin podepiš.

CÍSAŘ

Pro církev předkládáš smlouvu darovací,

nuž tu je, podepsanou Ti ji císař vrací.

ARCIBISKUP (Odchází, ale vrací se od dveří.)

Á propos, aby snaha nevyzněla planě,

navěky musíš mnichům přiřknout desátky a daně.
Na důstojný a klidný klášterní chod
by i zřízení zvláštního úřadu bylo vhod.
Rychlý start stavby ovšem zajistí
jenom podstatný díl z Tvé kořisti.

Nemusím jistě připomínat osobě tak znalé,

že třeba bude také dřevo, vápno, kámen, a tak dále,
přiveze ho lid, z kazatelny zpracován.
Církev žehná všem, kteří slouží nám.

(Odchází.)

CÍSAŘ

Hřích je to velmi těžký, který na mě leží,

co všechno mi způsobil, představil jsem si stěží.

ARCIBISKUP (Ještě jednou přijde.)

Promiň, Pane, ale mořské břehy vlastní rytíř čísi,

nad kterým naše nejrozhodnější klatba visí,
přimluvím se, ať svatá stolice ho vezme zpátky,
ale i on musí odvést daně, desátky, a nějaké statky.

CÍSAŘ (Už rozladěn.)

Budiž. Ale z čeho, vždyť ta země pod mořem leží.

ARCIBISKUP

Pro trpělivého a spravedlivého čas velmi rychle běží.

Nám nezbývá, než spolehnout se na Tvá slova.

(Odejde.)

CÍSAŘ (Sám.)

Asi budu muset začít budovat někde jinde říši znova.

     Home         Obsah        Další