Akt 1 Scéna 6. Oslnivě osvětlené sály

(Císař, princové, dvorní život.)

KOMORNÍK (K Mephistophelovi.)

Náš pán si tě velmi cení;

ale stále čeká na to představení.

KOMOŘÍ

Milostivý pán se na to už ptal dvakrát,

hlavně ho nezkoušej ještě potřetí nahrát!

MEPHISTOPHELES

Proto jsem svého kolegu poslal pryč

a daroval mu divotvorný klíč.
Zvědavost a vůli má bezednou
a tak již brzy snahu v úspěch promění.
Poklady i krásu pozvednou
jen magie a nejrafinovanější umění.

MARŠÁLEK

Jak to udělat, je jen vaše dílo.

Císař jen chce, aby to brzy bylo.

BLONDÝNA (Přichází k Mephistophelovi.)

Pane, prosím si vaši rady:

můj obličej v létě má pravidelně vady.
Pokud vyjdu ven bez nějaké deky,
tvář mi na slunci zhyzdí protivné fleky
... kdy na to byl nějaký krém ..

MEPHISTOPHELES

Škoda, když každý květen znova

taková kráska vypadá jak kočka pardálová.
Ale stačí trochu želvích jazyků a ropuší batole,
přidat kopr, o úplňku destilovat z křivule,
než to zcela zchladne, lehce se s tím natřít.
Až jaro přijde, pihy vám už nebudou patřit.

BRUNETA

Stěží se k Vám skrz ten dav dostat mohu,

ale snad bych také mohla doufat v uzdravení.
Mám malátnou, stále tuhou nohu,
vadí mi při tanci, ba i klidném postavení.

MEPHISTOPHELES

No tak zkus pro jednou kráčet těsně přede mnou.

BRUNETA

Ó, jak milenci, když přichází noc...

MEPHISTOPHELES

Můj krok, holka, má ještě větší moc.

Stejné stejným nejlépe se léčí,
noha nohou (a platí to pro všechny údy).
Tak jdem! Mé nohy ti budou dělat chůdy.

BRUNETA (Brečí.)

Au, můj krok se láme v křeči,

copak máš kopyta ..

MEPHISTOPHELES

Tak nech už dlouhých řečí,

tancovat teď můžeš s klukama do sytosti,
či nožkou pod stolem rýpat, až Ti přijdou coby hosti.

DÁMA (Cpe se dopředu.)

Prosím, vyslyšte i mně, jsem na dně,

v hlouby srdce krutá bolest vládne.
Ještě včera byl jediným světlem pro mé oči;
ale ráno vidím, že k jiné své kroky točí.

MEPHISTOPHELES

To je nemilé. Ale poslouchej mě.

Abys ho měla zas ve své moci,
vezmi tento uhel, a potři s ním jemně
jeho paže, ramena, také šaty.
V srdci se mu vášeň opět vzedme.
Ten uhlík musíš ihned spolknout,
však víno ani voda rtů se nesmějí dotknout!

Ještě večer bude škemrat před tvými vraty.

DÁMA

A neotrávím se?

MEPHISTOPHELES (Urazí se.)

Věř v přírodu, a úspěch tě nemine.

Pěkně by si se sama prošla,
než bys k dolu, odkud je ten kámen, došla.
Té uhelné žíly si obzvlášť ceníme.

PÁŽE

A co já, jak přinutit mám milou zjihnout?

MEPHISTOPHELES (Stranou.)

A jak já mám všechny vaše problémy stihnout?

(K pážeti.)

Myslíš, že jen mládí musí ke štěstí vést?
Dospělé slepičky umějí také nést.

(Obklopí ho i jiní lidé.)

Lidé už zase chtějí novoty, novoty jen.

Ale jednou jim ukážu a vyjdu s pravdou ven.
Zatracená práce! Ale dost trápení, basta,
ó matky, matky, pusťte mi mého Fausta!

(Rozhlíží se okolo.)

Celý dvůr se zase sbíhá do sálu,

času na přípravu už zbývá pomálu.
Na chodbách čekají na velkou podívanou,
opozdilci se na balkóny už nedostanou;
i na dvoře postává dav děsný,
rytířský sál je jim také těsný.

Výzdoba se třpytí, svíce se rozsvítily,

komornice na stěny tapety pověsily...

Vzývání duchů malinkou práci dá mi,

vlastně myslím, že sem přiletí úplně sami.

     Home         Obsah        Další