Akt 1 Scéna 7. Rytířský sál

(Císař a dvůr.)

HEROLD

Do mojí odvěké práce hlasatele

se mi teď míchá nepříjemně mnoho vzruchů;
všechny ty pletky jsou mi navýsost podezřelé,
tajné to hrátky nedobrých duchů.

Stoly a židle však stojí už rozloženě,

císaře posadili přímo k čelní stěně;
rád pozoruje vetkané obrazy bitev a řeží.

Jeho trůn diskrétní stráže střeží,

místa v popředí jsou vyhrazena jako díky
pro významné potentáty a průmyslníky;
v šeru také nediskrétní přítelkyně
potutelně tam kamsi rukou kyne.

Podle protokolu už sedí celý sál;

jsem připraveni, komedianti, pojďte dál!

(Trumpety.)

ASTROLOG

Představení už musí postupovat,

stěny jakoby začínaly ustupovat.
O těch magických silách nemáme ani páru.
Koberce mizí, snad spálené v žáru,
a zdi se skutečně rozestoupí,
širokému jevišti uvolní místo.
Sledovat budem, to už je jisto,
tu tajemnou podívanou jako kluci hloupí.

MEPHISTOPHELES (U nápovědní budky.)

Zdá se, že mám pomocníka přeci,

našeptávání je tou pravou ďáblovou řečí.

(K astrologu.)

Zvlášť kdo rozumí planet a hvězd tepotu,
mistrně přetlumočí odstíny mého šepotu.

ASTROLOG

Pro potěchu starý chrám

tajemné síly stvořily nám,
ze silných sloupů síla zebe.
Jak Atlas, stále podpírající nebe,
mohly by nést skalní stěny.
Velký palác? To nic není!

ARCHITEKT

Pchá, kde je stavba rozkročená,

tam neputuje žádná cena.
Stěny jsou hrubé, humpolácky velké.
Radši mám hroty a žebra. Tohle je mělké.
Ducha pozdvihne oblouk do špičky,
člověk si pak připadá maličký.

ASTROLOG

Hvězdné postavení tomu dává smysl,

magické představení okouzluje mysl;
předtím ji připraví magické kletí.
Fantasie si kam chce volně letí,
uvidíte i to, co jste se báli matce svěřit,
co je nemožné, a přece budete věřit.

(Faust se vynoří n druhé straně jeviště.)

ASTROLOG

Kněz, nebo kouzelník?

Tak i tak, jemu patří dík,
předvede nám ten zázrak celý,
s nějakou trojnožkou uprostřed cely.
Vidím auru mlžného oparu,
naše zápletka spěje ke zdaru.

FAUST (Tajemně.)

Milé matky, mocné vládkyně, dámy,

družné jste, i když žijete věčně samy,
okolo vašich hlav, důstojně strnulých,
čile krouží obrazy životů minulých.

Lesk, sláva, vše, co bylo vykonáno,

je u vás navěky zachováno.
To vy jste zdrojem veškeré síly:
Tmy noční oblohy, i toho, že den je bílý,
tomu nadělíte běh života důstojný,
ten zas udělá obchůdek výhodný,
s pomocí vaší magie k pokladu běží,
že tam je štěstí, v té chvíli věří.

ASTROLOG

Ohnivý klíč se ani nedotkl poháru,

místnost se ztrácí v mlžném oparu,
plazí se ven, a pak zas zpátky do pokoje,
tu v jednom proudu je, tu se rozdvojuje.

A teď přichází vrchol magického umění,

všechen pohyb provází lehké dunění,
ze tmavých koutů rozlehlého dómu
zaznívají barvy melodických tónů,
každý sloup od vlysu po patku stojící
se změnil v nástroj sladce ladící.

Mlha mizí, hudba přechází v tuž,

do sálu pochoduje mladý muž.
Jeho sličnost nám všem povídá:
Máte před sebou boha Parida.

DÁMA

Ach, jaký je ten mladík hezký, milý!

DRUHÁ

Tváře jak broskve, plné šťávy, síly.

TŘETÍ

Úsměv na jeho plných rtech vidím mihnout.

ČTVRTÁ

Chceš si snad z toho poháru přihnout?

PÁTÁ

Je krásně něžný, ale nijak strojený.

ŠESTÁ

Snad by jen mohl být více zkušený.

RYTÍŘ

Nevidím prince, ale jen ovčáka,

tuším, že náš dvůr ho příliš neláká.

JINÝ

Neříkám, že nahá krása nic není,

však jak by mu asi slušelo brnění?

DÁMA

Teď si sedá. Tak opatrně a jemně..

RYTÍŘ

Hmm, na jeho klíně by vám bylo příjemně?

DRUHÁ

Hladí si účes, pěkný ho má..

KOMORNÍK

Klacek! Chová se tu jako doma.

DÁMA

Chlapi se musí nade vším uculovat.

KOMORNÍK

V přítomnosti císaře se takhle nesmí chovat.

DÁMA

Jen ho hraje, divadlo je tu..

KOMORNÍK

I herci musí dodržovat dvorní etiketu.

DÁMA

Přemohl ho spánek, snad i trochu chrápe..

STEJNÁ

.. no hrdina je unavený, to přece každý chápe.

MLADÁ DÁMA

Cítím vůni kadidla, nebo nějaká kouzla,

nebývalá svěžest mi do těla vklouzla ..

JINÁ

Já také, kapka rosy na konci půstu,

jde to od něj ..

NEJSTARŠÍ

Je to květina v růstu,

opar ambrosie toho mladíka
okolní vzduch silně proniká.

(Vynoří se Helena.)

MEPHISTOPHELES

Ne, že bych tento obraz shledal vadným,

ale tyhle věci mě nechávají chladným..

ASTROLOG

Jsem čestný muž, a realista,

a tak přiznávám, neb ta věc je jistá,
že na mě zas jen zbylo v koutku zívat.

Bohyně přichází: jen o ní se teď bude zpívat.

Kdo ji spatří, vyletí hned ze své kůže,
kdo se jí dotkne, navěky šťasten být může.

FAUST

Vidím dobře? Nebo někde hluboko v duši

to nejčistší pramen krásy prýští...
Všechny předchozí útrapy se rázem ruší.
Předtím byl svět prázdný, teď se těším na dny příští.

Co mně bylo platné, coby knězi,

že smysl a stálost žití střeží -
pryč s tím! Štěstí jinde vězí,
jen od tebe se mu chci znova učit.

To, co jsem myslel, že je krásné,

byly jen třpytky slídy jasné.
Až teď za pravé zlato mohu ručit.

To ty jsi zdroj té síly strašné,

zosobnění mojí vášně,
Faust ti svoji úctu, tělo, rozum dává.

MEPHISTOPHELES (Z nápovědní budky.)

Tak bacha, takhle se herec roli nepoddává!

STARŠÍ DÁMA

Pěkně rostlá, jen hlava je příliš drobná.

MLADŠÍ

Aspoň jedna noha by mohla být rovná.

DIPLOMAT

Její krása působí nenuceně a něžně,

normálně bych ji přisoudil nějaké kněžně.

DVOŘAN

A její krása se doplňuje krásu spící...

DÁMA

...jako šedá pavučina vybělenou svíci.

BÁSNÍK

Leda svým světlem, že by ho chtěla oplésti.

DÁMA

Endymion a Luna! Přesně jak v té pověsti.

STEJNÁ

Je to tak! Bohyně se nechala lapit,

sklání se, z jeho kůže se chce napít.
Požehnaná to žena. Polibek - však číše stále není prázdná.

GARDEDÁMA

Před všemi lidmi! Tahle hra je prostě nehorázná!

FAUST

Jó, ten se má ...

MEPHISTOPHELES

Ticho, klid!

nechte ducha si po svém žít.

DVOŘAN

Probouzí se ..ona utíká pryč jako střela.

DÁMA

Kdepak, ohlíží se, jako by si to rozmyslela.

DVOŘAN

Diví se, neví, jestli co vidí ještě není snění.

DÁMA

No, co se děje zas tak zvláštní není.

DVOŘAN

Váhavě, ale přece se zas k němu vrací.

DÁMA

Spíš řekla bych, že pevně v rukou drží otěže.

V podobných případech jsou všichni muži tací:
Ha, já budu ten první, myslí si. Jistěže!

RYTÍŘ

Já se jí klaním. Majestátně něžná!

DÁMA

Dorota, taková je u nás běžná.

PÁŽE

Mě kdyby takhle políbila taková kněžna...

DVOŘAN

... kdo by nechtěl na jeho místě uvíznout.

DÁMA

..však ten klenot musel už kdekdo olíznout,

Pozlátko taky už trochu prosvítá.

JINÁ

Protože už dlouho na ni motýl nelítá.

RYTÍŘ

Pomluvy působí neomylně,

já ale stojím při té krásce silně.

UČENEC

Sic vidím ji jasně, jako vy,

já už jsem prostě takový:
To co je napohled jasné jako ráno
nejvíce klame. Držím se toho, co je psáno.

Ale uznávám, že jí stěží něco chybí,

proto se Trójanům tolik líbí,
vlastně, nevím, co do mě vklouzlo,
mladý už nejsem, ale to kouzlo ..

ASTROLOG

Již to není jinoch. Je to muž, jenž poručí,

už je u ní, neprosí ji, má ji pevně v náručí,
je to zdání, že se brání, povalí ji na zem,
chce ji snad někam unést....

FAUST

Ty seš blázen!

Zastav to! Co tě to napadlo.

MEPHISTOPHELES

Zastav si to sám. Vždyť je to jen divadlo.

ASTROLOG

Já bych řekl, jestli mohu poznámku,

že se jedná o "Únos Heleny", přímo ze zámku.

FAUST

Jaký únos! Já jsem tu na tom místě,

to já držím ve své ruce klíč,
skrz bláto, mlhu, slotu mě vedl jistě,
samotu jsem překonával - a teď to má být pryč?

Kde je ta hranice - skutečnost už jí není,

jak skutečné je duchů mámení,
svět v prach a prach ve svět se mění,
Byla tak daleko, že nemůže být blíže.
Kdo vezme mi ji, šeredně to slíže!
Odvahu, vaše matky budete mít.
Kdo ji jednou pozná, sám nemůže být.

ASTROLOG

Co to činíš, Fauste, v síle je jen zmar,

vrháš se na ní, zjevení ztrácí tvar,
klíček vrací mladíkovi se zdá mi,
už ho drží, ale běda. co bude teď s námi..

(Výbuch, Faust padá k zemi, duch Heleny mizí.)

MEPHISTOPHELES (Nakládá si Fausta na ramena.)

Co mám dělat? Kde je příliš volů k mání,

tam ani pekelník katastrofě nezabrání.

(Tma, zmatené věty.)

     Home         Obsah        Další