Akt 5 Scéna 7: Horský průsmyk, les, skála.

(Poustevníci rozmístění na horských loučkách.)

CHÓR A OZVĚNA

Skály, stěny líté,

keře dole zastíníte.
Stromy, dobře víte,
jak se na nich uchytíte.

Ve vlnách zeleně se pohoupáme,

v hlubokých jeskyních se uskováme,
lvi se protáhnou ladně,
k nám se však chovají kladně,
v úctě musí mít
posvěcený lásky kryt.

PÁTER ECSTATICUS (Pobíhá nahoru a dolů.)

Věčný plamen, slast,

lásku by chtěl krást,
v srdci bolavý mít
kypící božský cit.

Šípy mnou pronikají,

kopí mě proklínají,
kyje mě rozmačkají,
blesky mnou probíhají!

Já jsem nic, jémine,

všechno zas pomine,
až na věčné hvězdy zář,
opravdové lásky tvář.

PÁTER PROFUNDUS

Jak mé nohy a skalní podloží

pevný základ tvoří spolu,
jak tisíce potoků, když se vynoří
a pěnivě tryskají v úprku dolů,
jak z vlastní síly bříza bílá
sama vysoko vyroste v stráni,
tak i všemocné lásky síla
všechno prostupuje, vše chrání.

Je tu hluk až to bolí,

v něm se drolí skála ztvrdlá,
řeka se vrhá divoce do údolí,
vodopád padá z kamenného sedla.

Ale je to třeba, krajinu svlažit,

od blesků strpět trochu vzruchu,
i letní bouři nechat se snažit
odstranit jedy z dusného vzduchu.

Do všeho poslové lásky se halí.

Vzkazují: věčně budu tvořit a vládnout.

Uvnitř mě neurčitá touha pálí,

zmatený duch začíná slábnout,
v kruté mučírně rozum mu vládne,
odměnou je mu zármutek pouhý.
Ó bože, ať je mé myšlení snadné,
vnes světlo do srdce plného touhy.

PÁTER SERAPHICUS

Jakápak to mlha splývá

s větvičkami statné jedle?
Uhádnu, co uvnitř skrývá?
Hejno duchů – či jsem vedle?

CHÓR SVATÝCH HOCHŮ

Řekni, otče, kudy plavem,

řekni, kdo z nás který je.
Jsme ve světě šťastném, hravém,
každý si v něm užije.

PÁTER SERAPHICUS

Kluci v půl noci zrozeni,

půl rozumu dostali jedině,
pro svoje rodiče ztraceni,
posila pro anděly nevinné.

Vždy, když se to hodí,

potěšte lidi, zmírněte napětí.
Jak to opravdu na zemi chodí
nemáte, šťastlivci, ani ponětí.

Sem do oka mi vleťte,

je to orgán šikovný a užitečný,
a pozorně okolo hleďte,
takhle vypadá svět skutečný.

(Vtáhne je do sebe.)

Nahoře se skály tyčí,

dole vodopád se ztratí,
voda bublá, hřmí a syčí,
o to víc si cestu zkrátí.

SVATÍ HOŠI (Uvnitř Seraphica.)

Teď je vidět celý les,

stačí nám to chvilku jen,
zmocnil se nás strach a děs,
dobrý muži, pusť nás ven!

PÁTER SERAPHICUS

Buďte, kde je obloha modrá,

kde skovat se je více snadné,
kde všude kvetou čistá moudra,
a boží ruka pevně vládne.

Neb duch může hasit žízeň

jen ve volném prostoru.
Tam najde lásku, najde přízeň
které ho vynesou nahoru.

CHÓR SVATÝCH HOCHŮ (Obletující nejvyšší vrcholek.)

V kolo se rozpínejme,

v radostné síti,
hlasitě vyzpívejme
ušlechtilé city.

Svatému slovu

můžeš plně věřit,
Bůh ve svém krovu
Tě bude brzy měřit.

ANDĚLÉ

(Ve výšce odnášejí Faustovu duši.)

Vynášíme nejvzácnější část

po které temná síla nejvíc baží,
triky se nenecháme zmást,
ať se bestie jak chce snaží.

Není žádný důvod

aby láska chyběla v duši
a výpravný průvod
ji přivítal jak se sluší.

MLADÍ ANDĚLÉ

Díky, rudé růže.

Každá jste malá hříšnice,
která ku pomoci být může.
A nám jste pomohly velice
cenou trofej získat,
hejno ďáblů zlískat -
chtěli nám práci zhatit.
Jen tak tak se stihli ztratit!

Pocítili spravedlivý hněv,

i jejich hlavní, no ovšem,
bránil se přitom jako lev.
Radujme se, teď už je po všem.

STARŠÍ ANDĚLÉ

Ta věc nás tíží jako kámen,

nést ji vůbec lehké není,
tisíckrát očistil ji plamen,
stejně z ní jde divné chvění.

Jak se na myšlení

hmota vrhne
vytvoří spojení
a už se neroztrhne.

Jednota těch dvou,

musíme připustit,
brání lásce plout,
volně ji vypustit.

MLADÍ ANDĚLÉ

Mlha a skály,

vše nám splývá,
ptáme se, zda-li
to život skrývá.

Počkej chvilinku,

už vidím skupinku
svatých hochů.
Bez zemské tíže
dělají kruhy,
ujedí se trochu
z nebeské spíže
jarní duhy.

Nechte ho tady,

nemá žádné vady
život druhý.

SVATÍ HOŠI

Děťátko přinášíte,

vezmem ho za ruku,
jakou vlastně uvádíte
u něho záruku?

Vločky okolo něj

nechť už tají,
bude mu hej
v našem ráji.

DOKTOR MARIANUS (Bývalý Faust, vysoko na skále.)

Čisté světlo denní

je na andělském kůru.
Vidím nějaké ženy,
stoupají vzhůru.

Uprostřed ve víru

uprostřed hvězd
královna vesmíru
nechá se nést.

(Uchvácen.)

Paní všech světů!

Nech mě v modrém hájenství
nebeských květů
poznat Tvá tajemství.

Něžný cit, má hruď,

láska stěží Ti ublíží,
dovol ať čistá touha
se k Tobě přiblíží.

Stačí pokyn mírný -

- odvaha muže nezná hranice,
úsměv smírný -
- a jeho hněv hasne jak svíce.

Panna, kdo se jí vyrovná?

Spravedlivá matka hodná,
naše vyvolená královna
bohům rovná.

Kol hlavy ze vzpínají

lehké mráčky,
hříšníky připomínají,
pěkné ptáčky.

Objímají kolena,

ti co éter hltají,
milost hledají.
Jim jsi souzena.

Také vsadím jedna ke stu,

že ti, které léčka svedla
k Tobě špatně hledají cestu
a těžká únava na ně sedla.
Ti zachránit se nedají penězi.
Jak shodit chtíč z jeho sedla?
Připoután je řetězy.

Dej, abychom zpříma stáli

na rovině nakloněné,
kéž nás náš sluch neošálí
při lichotce navoněné.

(Zjeví se panna Marie.)

SBOR HŘÍŠNIC

Vznes se do výše,

úkolu se zhosti,
z věčné říše,
ze své jedinečnosti
dej nám milosti.

MAGNA PECCATRIX (Hříšnice, Lukáš VII: 36)

Pro všechny city, které mohou

slzy změnit v balzám a v útěchu,
zahojit rány na Ježíšových nohou
navzdory Farizejskému posměchu.

Pro konvičku a kapičky,

které tak provoněly vzduch,
pro chomáč vlasů maličký,
kterým jsem splatila svůj dluh ...

SAMAŘSKÁ ŽENA (Jan VII.)

U pramene, u kterého zesnulý

Abrahám stádo vodou oblažil,
u džberu, ze kterého proslulý
prorok vyschlé rty zavlažil,
u studny plné vody čisté,
která bohatě z ní prýští
a pro každého pití jisté
zaručí na časy příští.

MARIE EGYPTSKÁ (Acta Sanctorum.)

Pro vytoužený chrám bílý,

kde svůj klid jsem chtěla koupit,
pro neviditelné rámě plné síly,
které mi tam zabránilo vstoupit.

Pro pokání, kdy dlouhý čas

jsem v poušti neviděla ani vísku,
pro můj poslední pozemský vzkaz
napsaný do rozpáleného písku.

VŠECHNY TŘI

Víme, že jsme vinny,

a přesto nás neodmítáš,
život nabízíš nám jiný
a ve svém domě mile vítáš.

Dopřej i jemu co mají jiní,

víme, že duše zcela čistá není,
však sám nevěděl, co vlastně činí,
dej mu, paní, své rozhřešení!

KAJÍCNICE (Markéta.)

Skloň se, podívej,

všem měřící,
všem zářící,
jak změnil se mi svět:
Muž milující,
již nechybující,
se mi vrací zpět.

SVATÍ HOŠI (Kroužící okolo.)

Podívejte: roste!

Větší než my. A ta síla.
Jak to? To je prosté:
péče se nám vyplatila.

Píseň života nám vzali

v dřívější čas,
on ji doposlouchal
a bude učit nás.

KAJÍCNICE

Doprostřed andělů ho hodí,

neměl čas k důkladnému zrání,
nemůže vědět, jak to tu chodí.
Byť je od svatých k nerozeznání.

Podívej, už dávno není ve vleku

starých pozemských pout,
v novém éterickém obleku
vítr mládí z něj cítím dout.
Dovol mi ho učit a vést.
Nové prostředí ho oslepuje.

PANNA MARIE

Do vyšších sfér se nech nést.

Nechť Tě spatří, a pak následuje.

DOKTOR MARIANUS

Pozorný pohled vděčný,

vy, všichni kajícníci,
za svůj osud neskutečný
věnujte této taškařici.

Nechť každý tvor živý

pokorně je vám k službám,
ženo, matko, královno, i vy,
bohyně, přejte naším tužbám!

MYSTICKÝ CHÓR

Vše, co se stalo

je jen přirovnání,
však to, co se zdálo,
zhmotní světlo ranní.

I věci neskutečné

často vzniknou,
když ženy věčné
nám cestu vytknou.