Akt 5 Scéna 2. Na zahrádce

(Všichni tři u stolu.)

BAUKIS (K poutníku)

Jsi jako němý. A do svých úst

jsi nevzal ani jednoho sousta..

FILEMÓN

Nech ho, asi drží půst!

Jiných témat k hovoru je spousta ..

BAUKIS

Tak dobře, řeknu Ti, co mě pálí

že v noci nemůžu spát.
Ale pak řekneš mi, zda-li
se ten zázrak vůbec mohl stát.

FILEMÓN

Spletl se snad císař,

když ho obdaroval,
přepsal se snad písař,
když to oznamoval?

Za humny, na louce zelené,

kde včely bzučí a zajíci se páří,
vyrostly stany, chýše dřevěné.
A za den tam střecha paláce září.

BAUKIS

Celý den dělníky vozili,

lopatě, krumpáči odolávala skála,
ještě v noci se tam plamínky hemžily,
a k ránu už přehrada stála.

Tu dřinu si představ jen!

Ohně se k moři šířily,
celá noc byla jeden velký sten.
A ráno v průplavu proudy vířily.

Není mu svaté vůbec nic.

A už také šilhá k nám.
Jenže co můžeme dělat víc.
My jsme jen poddaní, a on je pán.

FILEMÓN

Náhodou nám sám nabídnul

na nové zemi náhradní pole...

BAUKIS

Kdo by mu na to nalítnul

a věřil mořskému dnu někde dole!

FILEMÓN

A teď pojďme do kostela,

slunce už nebude tak pálit,
bude tam hrát nová kapela,
a starého boha budeme chválit.


     Home         Obsah        Další