Akt 5 Scéna 2. Na zahrádce
(Všichni tři u stolu.)
BAUKIS (K poutníku)
Jsi jako němý. A do svých úst
jsi nevzal ani jednoho sousta..
FILEMÓN
Nech ho, asi drží půst!
Jiných témat k hovoru je spousta ..
BAUKIS
Tak dobře, řeknu Ti, co mě pálí
že v noci nemůžu spát.
Ale pak řekneš mi, zda-li
se ten zázrak vůbec mohl stát.
FILEMÓN
Spletl se snad císař,
když ho obdaroval,
přepsal se snad písař,
když to oznamoval?
Za humny, na louce zelené,
kde včely bzučí a zajíci se páří,
vyrostly stany, chýše dřevěné.
A za den tam střecha paláce září.
BAUKIS
Celý den dělníky vozili,
lopatě, krumpáči odolávala skála,
ještě v noci se tam plamínky hemžily,
a k ránu už přehrada stála.
Tu dřinu si představ jen!
Ohně se k moři šířily,
celá noc byla jeden velký sten.
A ráno v průplavu proudy vířily.
Není mu svaté vůbec nic.
A už také šilhá k nám.
Jenže co můžeme dělat víc.
My jsme jen poddaní, a on je pán.
FILEMÓN
Náhodou nám sám nabídnul
na nové zemi náhradní pole...
BAUKIS
Kdo by mu na to nalítnul
a věřil mořskému dnu někde dole!
FILEMÓN
A teď pojďme do kostela,
slunce už nebude tak pálit,
bude tam hrát nová kapela,
a starého boha budeme chválit.
Home Obsah Další