Akt 2 Scéna 6. Démoni na Rhodu.

(Mořští démoni na mořských konících a dracích.)

CHÓR DÉMONŮ

Neptune, trojzubec si nech vyladit,

vzpurné vlny s ním můžeš uhladit,
mraky se naplní a budou hřmít,
ovšem, že jen když budeš chtít,
vyvoláš vlny, sivá je pěna slizká,
bouře je klikatými blesky tříská,
to když Tě vztek vykloní z roviny.

Od klidu tu jsou mořské hlubiny,

pohltí zlobu, udržují řád,
nakonec každý dýchá volně a rád.

SIRÉNY

Vám, děti Heliovy,

ať jasný a dlouhý je den nový,
přejeme všem, jimž Luna vládne,
noci čerstvé, v nichž se mládne.

CHÓR

Tak krásnou bohyni nenajdem druhou,

skvící se na trůně podpíraném duhou.
Radí se tam s Rhodem, vznešení,
kdy poskytnou Panu slyšení.

Věčný Pan, co zahájí den,

stačí, když brvu nadzvedne jen,
horám, polím, mořím i vodám se daří,
líbí se bohům, krásné jsou, září,
ostrov bez mlhy, poutník si je jistý,
paprsky ho vedou, a vzduch je čistý.

Tam také stojí naše domky,

mladí i staří nevědomky
nastolí na zemi božský řád
když vykopou základ domu, založí sad.

PROTEUS

Nech je básnit, nech je tvořit,

nechci jejich mýty bořit.
Mrtvé věci jsou tak krásné.
Plánují se, staví, stkví se.
Že lidé vzory potřebují, dávno ví se,
že šťastnější jsou se sny, je jasné.

Bez pomíjivých cílů zbývá jen strach,

pro božský obraz napneme píli.
Však sotva nás dovede k cíli,
koloběh věcí změní ho v prach.

Stavba chrámů, knihy, orání

- pozemské věci jsou jenom nimrání.
Pro mě život znamenají vlny,
moře jich budou na věčnost plny.

(Změní se na delfína.)

PROTEŮV DELFÍN

Doufám, že pohodlně sedíš.

Z výletu na mém hřbetu
odvykneš pozemskému světu,
lásku k oceánu po mě zdědíš.

THALES

Pusťme ze řetězu puzení

poznat záhadu stvoření,
bude to hrůza, bude to špás.

Podle věčných vládneš norem

proměněných do tisíců forem,
na všechno máš stále čas.

PROTEUS

Vklouzni do mokrého království,

dovoleno je tu jakékoliv bláznovství,
hraní kuželek, i pozpátku klus.

Střez se ale šplhat výše

jako člověk ve své pýše,
s bezstarostností budeš mít šlus.

THALES

Být člověkem není špatné,

když charakter má, a plece zdatné.

PROTEUS (K Thalidovi.)

Za takového se věru nemusíš stydět.

Zbývá jen jediné: někde ho vidět.
Vím dobře, jak se ho snažíš najít,
ani pár set let nedalo ti tu chuť zajít.

SIRÉNY (Na skalnatém útesu.)

Měsíc má věnec z bílých květů.

Ne, jsou to holubi v plné síle.
Proto tak silné světlo je tu,
jejich perutě září tak bíle.

Přiletěli díky Paphodu,

veselý roj ptačí,
zvěstovat světu pohodu,
váš úsměv úspěch značí.


NEREUS (Jde k Thalovi.)

Vysvětlujte prchlivé přeludy,

ale je to jen vaše mínění,
my, duchové, to vidíme jinudy,
tohle je to měsíčné stínění:

Holuby, dobře, ale jsou tu,

jen jako doprovod, který
osvětlí projížďku mé dcery.
Slétli se proto ze všech koutů.


THALES

Tak jako mnozí by ušli

míle, uvidět ji v jejím hnízdě,
poklonit se její lodi z mušlí,
a účastnit se s ní v jízdě.

HADOJEDI (Lidé z Itálie a Severní Afriky.)

Ve vyhaslých kyperských sopkách,

daleko od boha moří
a krajů, kde Seismos boří,
kde vzduch se nehýbe v hrobkách,
svědkyních pradávných hrůz,
tam nerušeni šeptáním můz
skrýváme Kyperský vůz.

Když nočních šumů vzduch je pln

vyvedem ho hradbou vln;
viditelný pro duchy jen
veze tu nejvzácnější dceru.

Létacích stvoření se bojíme velice,

nemáme rádi okřídlené lvi ani orlice,
natož pak kříž a měsíce půli,
jejich pýchu a nezkrotnou zvůli,
nahoře spolu střídavě vládnou,
potají pak vymýšlí léčku zrádnou,
města a osení v oběť jim padnou.

No nic, my ji uchráníme,

nejmilejší hrdinku převážíme.

SIRÉNY

Tak to je, kočár lehce klouže

a jako vlnami v kruhu
okolo kamene uprostřed louže
je obklopen hejnem roztodivných druhů.

Nuž, podívejte se, čiperné Nereidy,

i ty Fraune, divoce úslužný,
co Hadojedi provozují za rejdy.
Přiveďte Galateenu, obraz to matky záslužný.

Vědoma si božské ceny

a svojí nesmrtelnosti,
příklad pro pozemské ženy,
a jejich samozřejmé statečnosti.

DORIDY (Prohánějící se na delfínech.)

Půjč nám, Luno, svoje stíny,

každý palouk je dnes bílý,
každý muž je trochu jiný,
při tvé záři je víc milý.

(K Nereu.)

Chlapce jsme zachránily

před zuby plamennými,
na mechové lože uložily
mezi loukami rozkvetlými.
Teď polibky nám musí platit,
vždyť vše mohli bez nás ztratit,
hrdiny byli statečnými.

NEREUS

To podobá se veřejným pracem,

být zachráněn, a současně ztracen...

DORIDY

Neříkej, dědo, že ti vadí

kdo touhu po rozkoši budí,
dopřej nám naše věčné mládí,
hlavu si ohřej na naší hrudi.

NEREUS

To, že těšíte se z kořisti

pravda nakonec být může,
ale stěží vám někdo zajistí,
že navěky získáte muže.

Vlny jsou šplouchavé a vratké,

schopny změnit jedním rázem
lásku jen v zalíbení krátké
a posadit vás zpátky na zem.

DORIDY

Statečný chlapče, jsi nám drahý,

ale musíme teď jít jinudy.
Nekonečná věrnost se rozplynula záhy,
jiné nám dali bohové osudy.

PLAVČÍCI

S vámi je každý den nedělí,

tělo není nikdy znavené,
lépe jsme se ještě nikdy neměli,
a lépe se mít ani nechceme.

...

NEREUS

Moje dceruško ..


GALATEE

Jsem šťastná, že můžu jet ..

... podívej, delfíní hřbet!

NEREUS

Souhlasím, souhlasím,

krouží a poskakují radostí,
beze všech úskoků a starostí,
v takovém okamžiku prohlásím:
pohled na jeden delfíní skok
mě bude těšit celičký rok.

THALES

Zdar! Na novost!

Té radosti nemám nikdy dost.
Vše čisté, ryzí a krásné
má původ ve vodě jasné.
Vodo, díky za tvojí věčnou vládu.
Oceáne, díky Tvému pevnému řádu!

Bez oblaků, Tebou vyslaných,

nebylo by lesů potoky protkaných,
mlýnů, říčními proudy pohnaných,
jezerních hlubin, kameny vystlaných,

a k čemu byly by planiny a velehor píky
bez daru života? Tobě za něj díky!

OZVĚNA

Tobě patří za štěstí mé díky.


NEREUS

Kdopak hravě dovádí

na obzoru v pozadí.
Svoji hravost stádo
dokazuje rádo
skoky dlouhými.

Hlavní objekt na moři

je Galatin trůn lastuří.
Tam, kde delfíni si hráli,
stkví se jako hvězda jasná.
Naznačuje, jak je krásná,
byť stále ještě v dáli.
Bojím se až, že oko zraní mi
odrazy paprsků jasnými.

HOMUNCULUS

V čerstvé vláze

je mi nekonečně blaze
a nacházím novou sílu.

PROTEUS

Nepolevuj ve své snaze,

nemožného strhni hráze,
své svaly připrav k dílu.

NEREUS

Jaképak nové překvapení

se skrývá uprostřed chumelení?
Galatin perleťový trůn to osvětlí krátce.
Sněží tu silně, pak zase něžně a sladce,
milenců to připomíná smíření a války.

THALES

To je Homunculus, přichází z dálky

a symptomy mužské touhy sebou nosí.
Připomínají tisícihlavé hejno vosí.
Na hladké mušli se jeho naděje zboří,
byť dosud blýská a hrdě hoří.

SIRÉNY

Vlny, poslové zázraků,

co naznačujete vzpínáním do mraků?
Tak tělo lidské je neposedné,
když nese touhu na konci dne,
jak oheň přitom zaplane,
když si to Amorův šíp zamane.

V moři ukotveny, větrem rozlobeny,

blesky zapáleny, nikdy uhašeny.

Zdráva buď vodo, zdráv buď ohni.

Užívejme života po měsíci, po dni ...

VŠICHNI

Ahoj vzduchu, vánku,

i jeskyně, kam uléháš k spánku.
Slávu ať vesmírem šíří
věčné elementy čtyři.


     Home         Obsah        Další