Akt 2 Scéna 3. Filipojakubská noc, Pharsalské louky

(Tma.)

ERICHTHA (Thesalská čarodějnice. Lucan: Pharsalia.)

Přivítejte mě, Erichthu, která už po sté

přichází slavit děs a hrůzu tuto noc.
Ale nejsem tak strašná, jak mě líčí
ti prokletí básníci a jim podobní .... nikdy
nepřestanou s chválou i zatracováním, hodnocením...
Šedé stany se vlní údolím, ta sivost
předznamenává to, co se bude dít.

Opakuje se to tak často, opakuje se to tak často,

až mě to nudí...nikdo nikomu nepředá vládu,
natož ten, kdo ji silou získal.
Silou chce také vládnout. A zrovna ten, kdo sám sobě
vládnout neumí, vládnul by nejraděj
i vůlí souseda podle svého domýšlivého rozumu.

Tu ale půjde o něco jiného,

násilí se postaví stejná síla,
rozervaný věnec květů, symbol svobody, nahradí
nepohodlný věnec vavřínu na hlavě vládce.
Tady dobyvatel plánoval svůj velký den,
César čekal na příznivá znamení.

Pozná se, kdo co je zač.

Strážné ohně hoří, a rudým plamenům
nastavuje země barvu prolité krve.

Helénští hrdinové se řadí do legie

lákáni jsou napjatou atmosférou noci,
kolem ohňů se potloukají postavy
a vyprávějí si ..

.. áá, Měsíc, ještě dorůstá, ale už třpytně září,

právě se zvedá nad obzor,
hvězdy v jeho světle jsou už jen bledé bludičky.

Ale co to nade mnou svítí, že by meteor?

Ne, je to nějaký hadr letící.
Čichám v tom člověčinu, nic pro mě.
Přibližovat se žijícím, kterým škodím,
mi můj věhlas nevylepší.
Padá to dolů, radši se ztratím.

(Odejde, Homunkulus mluví shůry.)

HOMUNCULUS

Proleťme se ještě jednou,

beze všech rozpaků,
nechme chmurnou mlhu zvednout
nad údolím přízraků.

MEPHISTOPHELES

Tak tuším, že si lepší místo nevyberu,

rozhodně tyhle přízraky nevěští zdar,
je to jak z mého okna na severu,
zas vidím jen zkázu a zmar.

HOMUNCULUS

Koukni kdo na zemi stává,

masa lidí táhne spolu..

MEPHISTOPHELES

Mě se z toho točí hlava,

nechci se teď dívat dolů..

HOMUNCULUS

Jen buď trochu blázen,

na zázraky dívej se tiše.
Znovu postav na zem,
své rytíře z pohádkové říše.

FAUST

A kde je ona?

HOMUNCULUS

O to nevím nic.

Ale ptaním se dovíme víc.
Ke každému ohni, a zpátky
vydej se zeptat, kde viděli ji, a zda-li;
kdo odvážil se hledat matky,
pro toho je každý úkol malý.

MEPHISTOPHELES

Vlastně jsem tu doma, v té noci,

ale takové hledání není v mé moci.
Navrhuji, ať chytrostí, či pěstí,
si každý svoji cestu klestí,
Uvidíme, komu se povede štěstí chytit.
Nech, chlapče, louče jasně svítit!

HOMUNCULUS
Ať to svítí, ať to duní,

(Baňka svítí a vydává zvuk.)

teď ukáže se, co kdo umí.

FAUST (Sám.)

Kde je? Neptal bych se, a jen seděl,

nebylo-li by kry, na které stála,
vlny, která ji s sebou vzala,
slova, která vyřkla bych stěží věděl.

Tak krásně je v Řecku, až se bojím,

všemi smysly vnímám hlínu, na které stojím,
a, jak už u mě nikdo dlouho neviděl,
rozum mám jasný; odvahu by mi i Anteus záviděl.

Najdu zde to nejvzácnější na zemi?

Nejprve to prozkoumáme mezi plameny.

(Odejde.)

Na horním toku Penei

MEPHISTOPHELES (Rozhlíží se.)

Ohně planou, večer je vlahý,

a přesto je mi nějak do breku,
vše je syrové, poskrovnu je obleku,
vyzývavé sfingy, Pegas zcela nahý,
vše nutí ke střehu. Nezáleží kam se otočí,
všude překvapení útočí člověku do očí.

Nic proti občasnému mazlení s myšlenkou divou,

ale tu Antiku shledávám až příliš živou.
Trochu bych zkultivoval tu dobu hambatou,
oděl ji do saka, přitáhnul kravatou.
Barbaři! Ale nenechám se radosti zbavit.
Jako návštěvník musím každého zdravit.
Dobrý den, starý brachu!

PEGAS (Gryphon, z Herodotovi Historie.)

Brácha možná, ale ne starý! Šetři slovní vatou.

Koho by takové označení potěšilo.
I když trochu podoby by tu bylo:
šedivý, vzteklý, mrzutý, nevrlý, šílený.
Se starým to jde vše dohromady, zdá se mi,
i se mnou ...

MEPHISTOPHELES

Přesto se člověk někdy divý,

jak je kdejaký stařec žádostivý.

PEGAS (Unaveně.)

A co má dělat se zbytkem sil?

Takový je, jaký vždycky byl.
Honí se za holkama, mocí, zlatem,
nejvíc ho potěšíš výhrou nebo platem.

MRAVENCI

Tak zrovna zlata máme bohaté sbírky,

ve skalách je cpeme do všelijaké dírky,
jen Arimaspové nám při tom vadí.
Když ale kradou, nemáme je rádi.

PEGAS

Však my už to z nich dostaneme.

ARIMASPOVÉ (Herodotus.)

Teď neúřadujte, všichni baví,

až do rána se tajemná noc slaví.
Zítra se spolu určitě dohodneme.

MEPHISTOPHELES (Sedí mezi Sfingami.)

Cítím se tu jako doma, beze všech rozpaků,

jeden člověk staví, druhý po něm plive.

SFINGA
Vyluzujeme tóny přízraků,
a vy z nich děláte živé.
Víme co jsi zač, jen představ se nám ..

MEPHISTOPHELES

Potíž je, že více jmen mám..

Máte tu ještě Angličany? Jsou jak děti,
obdivují vodopády, stará bojiště,
sepisují staré zdi, co chtějí vidět napříště,
antika a Egypt u nich nejvíc letí.
A taky jim to v hlavě pálí,
mě by asi roli Old Iniquity, neřesti, dali..

SFINGA

Proč zrovna tohle?

MEPHISTOPHELES (Hledí nahoru.)

Sám nevím...

SFINGA

Ach tak... a co přinášíš nám z hvězd?

Vypadáš nevyspale, unaven z cest.

MEPHISTOPHELES

Hvězdy se před sebou naparují, a Měsíc z toho bledne,

tady v závětří mi to lépe sedne,
na tvém lvím hřbetě vydržím celé odpoledne,
doufám, že se ještě vydržíš nehnout,
jinak musel bych si musel do písku lehnout.

SFINGA

Jen se nedělej, moh' by se víc vybarvit.

Řekni, jestli to na tebe sedí:
"Poctivého, stejně jako lotra si hledí,
jednomu krunýř, lehký pro šermování,
druhému kámoš, k pití ho popohání,
a oběma nanic. Diovi k pousmání."

PEGAS (Vrčí.)

Je nějaký divný ..

DRUHÝ (Vrčí ještě víc.)

Proč vůbec přišel až sem ...

OBA

Šereda, musí z kola ven!

MEPHISTOPHELES (Zlomyslně.)

Vím co si myslíš: Toho pantátu

lehce dostanu do svých pařátů.
Ale nedostaneš!

SFINGA (Smířlivě.)

Jen si tu zůstaň, ale kopyto neobuješ,

nemysli, že si s námi zatancuješ,
u vás si jsi si s lidmi hrál jak s myší,
tady jsou jiné způsoby. Tebe zničí.

MEPHISTOPHELES

Bát se bestie jen proto, že slintá?

Na ni mi stačí zaručená flinta.

SFINGA

Poznali jsme, podvodníku, co jsi zač,

náš tanec je dravý, čistý,
sám si potom o samotě plač,
tobě se líbit nebude, buď si jistý.

(Sirény se nad nimi rozezpívají.)

MEPHISTOPHELES

Slyším skřehot papoušků.

Co že se ten houf tak náhle vyrojí?

SFINGA

To bylo zatím jen na zkoušku.

Plný zpěv sirén tě zcela odzbrojí.

SIRÉNY

Nebojte se, milí bratři,

hledáte v životě zlom?
Najde ho každý, kdo nás spatří
a zaslechne prvotní tón,
vysoký, jak se na sirény patří.

SFINGA (Ironicky.)

Už aby tu byly,

nezdají se, co mají síly,
Co je sametem potažené
skrývá drápy zatažené.
Popřej jim sluchu a ...

SIRÉNY

Co je zloba? Nemáme zdání.

Co známe, je pousmání.
Vždyť jsme mezi přáteli.
Na zemi, ve vodě divoké i klidné
siréna vždy zamávání vlídné
všem poutníkům udělí.

MEPHISTOPHELES

Tóny se proplétají jako hadi,

hrdla, struny, všechno ladí,
pěkně se ta hudba nese.

Však díku omezenému sluchu,

mě nanejvýš pošimrá v uchu.
Až k srdci se nedonese.

SFINGA

Ty že máš srdce? To tak!

Spíš scvrklý kožený vak
co pytlák pohodil v lese.

FAUST (Přichází.)

Mě se tu líbí, snad to není mámení,

v té pestrosti vidím dobré znamení,
správný poměr žen, zpěvu a vína.
A vůbec, co mi ten pohled tak připomíná?

(Ukazuje na Sfingy.)

V té situaci musel Oidipus být,

(Ukazuje na Sirény.)

Odyseus krčil se, když byl zbit,

(Ukazuje na Sirény.)

říše je znovu sjednocena,

(Ukazuje na Pegasy.)

zhojena duše, v boji rozpolcena.

Jak když poprvé jsem odběhl od maminky.

Silné vjemy to jsou, bohaté na vzpomínky.

MEPHISTOPHELES

Teď bys chtěl k pořádku vésti,

ten dřív byl pro tě symbolem hrůz.
Pamatuj, že kde hledáš nejvyšší štěstí
tam často číhá největší hnus.

FAUST (Ke Sfingám.)

Přiznávám, slabý jsem v kolenou.

Nevíte některá, co je s Helenou?

SFINGA

Nepamatujem už vůbec váš věk,

poslední z nás zabil Herkules-rek;
možná Chiron by ti to řek.
V dnešní noc bude chtít přihlížet tanci,
jakmile se objeví, máš svojí šanci.

SIRÉNY

Jasně, otevřem ti nový svět,

zeptej se Odysea přeci,
určitě se zastaví na kus řeči.
Ten by ti mohl vyprávět.
A potom před cestou domů
ti naložíme tolik tónů,
že vystačí na celé šíré moře.

SFINGA

Nechceš-li opakovat jeho hoře,

nech se, jako on, raděj svázat.
Ne ke stěžni, rozumí se, ale naší radou.

Na Chirona ale nechoď s nějakou zradou,

chceš-li pravdu zvědět, musíš se slušně tázat.

(Faust odejde.)

MEPHISTOPHELES (Vzteklý.)

Co je to za svist, křídla ptačí?

Člověk je stěží sledovat stačí,
nahoře, zas dolů letí ptáci lítí,
než flintu bys zamířil, už jsou pryč.

SFINGA

Rychlejší než střela, jen blesk letí líp,

nedostihne je ani Alcideův šíp.
Říkáme jim Stymphalidy.
Ale ublížit nám nemohou,
se zvědavým zobákem blány na nohou,
je se na nás chtějí podívat.
Proto nás začali křídli ovívat.

MEPHISTOPHELES (Jakoby zastrašen.)

Ale syčí tam ještě něco jiného ...

SFINGA

Ach tak, ještě tam vzadu

jsou hlavy lernaeských hadů,
odděleny od těla hydry, protivně domýšlivé.
Ale řekni, kdo ví, co se stane z nás.
Kšá, potvory, už přestává špás.
Co tu chcete, ať už jste pryč!
Mám na vás vytáhnout bič?
Odplazte se v klidu dolů,
pro změnu udělat radost tamtomu chóru.
Dívejte: lamy, šibalské děvy,
tlama se směje, pohled je levý,
praví jsou satyrové, každá jak děcko,
s kopytem na nohou si dovolí všecko.

MEPHISTOPHELES

A ty zůstáváš, najdu tě i pak?

SFINGA

Jistě. Ale teď leť a dělej, že jsi pták.

V Egyptě vědí, jak se udržet na trůně,
tisíce let, i v každé vteřině.
A tak i my, aniž měníme polohu,
řídíme běh slunce a noční oblohu,
radíme k míru, tu zas kdy je třeba tasit.
Stal už se už z toho takový obyčej.
Předvídáme záplavy, co mají lidé zasít,
a zásadně při tom neměníme obličej.

Na dolním Peneu, řeky obklopené nymfami.

PENEIOS

Vlň, se, vlň, mé rákosí,

vítr do něj tanec nanosí,
šumte břehy, travnatá údolí
orámovaná třaslavými topoly!

Stále, stále chtěl bych snít.

Ale ne! Probuď mě, blesku sivý,
hladinu rozčeřím jako divý,
teď chci čerstvý být, a bdít!

FAUST (Jde k řece.)

Rozumím-li dobře, musím věřit:

Hlasy, jakmile se začne šeřit,
ke mě začnou promlouvat ze křoví.
Snad kde hledat mám mi napoví.
Musí vědět, že myslím jen na ni.
A nebo jen větévky mezi sebou žvaní?

NYMPHY (K Faustovi.)

Udělal jsi dobře:

pojď, prosím, tudy.
V chládku zahojí se
tvé zmožené údy.

Po čems toužils je tu:

užívej si klid.
Šeptat budem jenom,
ticho budeš mít.

FAUST

Ticho? Právě teď jsem v pozoru.

Jak mohu nebdít v neobyčejném prostoru,
po takových obrazech jsem vždy bažil.
Vzrušením jsem dětsky agilní.
Je to vzpomínka, nebo jen sen sterilní?
Chtěl jsem to, nebo snad i zažil?

Řeka si okázale hoví

v bohatém vlnícím se křoví,
točí se sem i tam, přes oblý kamínek.
Z každé světové strany
přispívá do té živé vany
nějaký proud, nebo aspoň pramínek.

A záblesky dívčích očí,

dvakrát se na pláži smočí,
neb jsou vidět i ve vodním zrcadle.
Do chladné vody, aniž je někdo nutí,
skákají, perou se, a plavou s chutí,
koupil bych si lóži v takovém divadle.

Vím, mělo by mi víc než stačit

nechat své oči takto svačit,
ale myšlenky chodí cestou nerovnou.
Zelený úkryt oko spatří,
vysoko nad ním se větve bratří,
tak tyčet lze jen před královnou.

A teď plavkyně nejvíc zdatné,

nastupují labutě majestátné,
ze záhybů zátok sem plavou.
Pádlují rychle, ale tiše,
jakoby klidně, ne však v pýše,
letmo pozdravily vážnou hlavou.

Přec jedna, samec to bude,

plave divoce, zdá se, že je všude,
počíná si sebejistě,
nafouklé má peří,
vlny žene, jak hladinu čeří,
sní o jistém svatém místě ..

Ostatní rychle klouzají,

z cesty mu uhnout spěchají,
a všechny ve zmateném víru
kolotají mezi dívčími těly.
Ty už nevědí, co vlastně chtěly,
pryč je po koupeli, i plážovém míru.

NYMPHY

Psst, sestry, přiložte své uši

na břehy říčního koryta.
Jestli se nepletu, v dálce buší
do cesty koní kopyta.

Poselství bude důležité dosti,

nehnali by se kvůli maličkosti.

FAUST

Urozený cestující sem spěje,

země se teď celá chvěje.
Všechny na koních vidím se nésti-
že bych měl takové štěstí?
- když je to tak,
rád budu věřit na zázrak.

První rytíř nechává zbytek vzadu,

odvážně, řekl bych, vysunuje bradu,
jako když je mu jeho krk krátký.
Teď již neberu ohledy v potaz:
Stůj, mám na Tebe dotaz,
Chirone, synu nevděčné matky...

CHIRON (Kentaur.)

Co je to za způsoby ...

FAUST

Promiň, že jsem Ti pod koně vlít.

CHIRON

Týká se to mé osoby?

FAUST

Vlastně bych si chtěl jen promluvit.

CHIRON

Tak se posaď, ať Tě dobře slyším.

A kam by jsi chtěl? Přebrodíme řeku,
nebo půjdem břehem bližším?

FAUST (Leze na něj.)

Kam chceš. A do smrti díky, můj reku.

Mnoho jsem o Tobě slyšel už,
jsi hrdina, pedagog, a slavný muž.
Učil jsi Argonauty správně kotvu hodit,
potom básníky jejich verše hbitě plodit.

CHIRON

Chraň nás chvály a všeho zlého!

Sám Pallas se jako mentor neprosadil.
Nakonec si každý jede podle svého,
jako by ho do školy nikdo neposadil.

FAUST

A také znáš kdejakou trávu a pažitku,

i nenápadný kořínek je Ti k užitku,
nemocné uzdravíš, rány zahojíš celé,
vím, že objímám také léčitele.

CHIRON

No, rytíři možná pomohu,

vidím-li ho zraněného ležet na mezi.
Ale často osud přenechám, když už nemohu,
babám kořenářkám, a nakonec i knězi.

FAUST

Skutečně velkým umíš být stále,

pravý muž si nelibuje v chvále,
ostatním ukazuje skrovnost den po dni.
Dělá, jako by mu byli rovni...

CHIRON

Znáš slova, po kterých lidé roztají,

vnutíš se knížeti stejně jako lokaji..

FAUST

Prosím, poděl se o svou zkušenost:

u skutečných velikánů byl jsi host,
ty nejšlechetnějších sledoval jsi skutky,
poznal‘s přitom úspěchy i smutky.
Pověz, když by ses hodnotit snažil,
koho by sis z nich nejvíc vážil?

CHIRON

Každý Argonaut statečný

byl aspoň v něčem obzvášť báječný,
vynikal specifickou vlastností,
u většiny lidí vzácností.

Synům Diovým nosilo vítězství

jejich mládí, krása, a pevné přátelství.

Boreům rozhodnost a rychlá akce

měnily nepřátele ve vyplašené vrabce.

To zas Jáson, každá žena ho chtěla mít,

sázel na rozum, chytrost, a potřeboval klid.

Decentní a jemný Orfeus ukázal sílu

teprve když mohl rozeznít svoji lyru.

Bystrozraký Lynceus ve dne nebo v noci

skalisky bravurně proplouval bez pomoci...

Rozličně je třeba na problémy jít,

každého, kdo něco umí, na palubu vzít ..

FAUST

A co mi řekneš o Herkulovi s jeho svaly?

CHIRON

Ach, ten už je pro mě příliš v dáli.

Neviděl jsem Phoeba, jak na obloze plyne,
nebo Herma, stranícího i zlodějům a kočím.
Poznal jsem ale zas mnohé jiné,
bohy i příběhy skryté lidským očím.

Vem si třeba mladého krále,

bratr ho měl ve své moci,
sličný vzor pro panny stále,
však nemohly se ho domoci.

Druhého takového Gea nezrodí,

a přece nedosáhne na Olympský plamen,
nezáleží, kolik toho nachodí,
všude narazí na bezcitný kámen.

FAUST

Tvé vyprávění by chtělo svázat v kůži,

po ránu předčítat ve školách denně.
Mluvil jsi pěkně o nejkrásnějším muži,
ale co takhle něco o nejkrásnější ženě?

CHIRON

Aha .. ženská krása je často na povrchu,

jak když se člověk na obraz dívá.
Jen takovou rád posuzuji svrchu,
která je i uvnitř čistá a živá.
Pravá krása rozsuzuje nepokoje,
nezištná něha nejvíc odzbrojuje.
Vem si třeba Helenu, jak jsem ji nesl ...

FAUST

Tys ji nes?

CHIRON

Stejně, jako Tebe jsem ji musel zvednout.

FAUST

Jak ona sedím! V kolenou bych klesl,

kdybych mohl, musel bych si štěstím sednout.

CHIRON

Tahala mě za vlas,

jako Ty ..

FAUST

Byl to jen špás ..

ale nedočkavostí už horečku mám,
pod kůží svalů chvění,
proč si ji nes a kam?

CHIRON

Na to je jednoduché vysvětlení.

Blíženci, hrdinové století,
osvobodili svou sestřičku ze zajetí.
Té ale byl ten proces krátký,
pomstít se, rozběhla se zpátky.
A už zase měla na mále,
její běh skončil v Eleuském močále.
Bratří se tam prodírají, já se plácám, hrabu ..
Už jsem myslel, že si bahna lokla,
když se její ruka mé hřívy dotkla.
A jedem, jakoby nestalo se nic
- jak přirozená. Mládí, mládí, co chceš víc ...

FAUST

Osmnáct?

CHIRON

Nicméně nezapomeň, že věk věčně jarní

je jen nadsázka literární.
Tak je to s mytologickou ženou.
Básníci ji kdykoliv přikrášlí pěnou,
nikdy nezestárne, pohybuje se v letu,
její apetit se má stále k světu.
Mladá unesená, i osvobozená zas,
poezii neváže žádný čas.

FAUST

Tak je to správné, tak to má být,

tak si ji mohl sám Achilles vzít,
na Feře, zcela mimo čas a osud,
vznikla láska, která trvá dosud.

A nezasloužím i já, ve svém roztoužení,

svého jediného přání naplnění?
Je to obraz věčný, bohům rovný,
lásky hodný, veliký, skrovný.

Já ji viděl, jako Ty, také jednou,

tu vzrušující bytost, krásnou a jedinečnou.
Život už nemá cenu dále drobit.
Jen na jednom záleží. Musím ji dobýt!

CHIRON

Cizinče, lidský cit prokazuješ ryzí,

však vzato po pravdě, rozum Ti mizí.
Přesto máš ale šťastný den,
každý rok na okamžik jen
zastavím se u Manto. Třeba na snídani.
Dcera Aeskulapa nám věnuje pousmání.

Chudinka, neměla to snadné,

otec zachránil ji, když byla zcela na dně,
všichni mysleli, že nadobro zvadne.

K mé nejmilejší ze Sibylina cechu

si oba dojdeme pro útěchu,
nepitvoří se, místo předstíraných tajů
tě vyléčí kombinací bylinných čajů.

FAUST

Nepotřebuji léčit se ze zbláznění,

alespoň ně víc, než všichni lidé na zemi.

CHIRON

Už tam budem - nepřipravuj tělo znavené

o ušlechtilou sílu léčivého pramene!

FAUST

Tam-kde? Tak rychle to nepoberu.

Kam jsme se dobrodili v tom teskném šeru?

CHIRON

Řecko a Řím tu měřily síly,

napravo Peneos, nalevo Olymp bílý.
Tak velká říše - teď písek tu je,
králové jsou pryč, a občan triumfuje.
Přesto - nahoře, koukni tam -
se v měsíčním světle leskne věčný chrám.

MANTO (Uvnitř, sní.)

Na dlažbě zvoní

kopyta koní,
tak vchází polobozi.

CHIRON

Tak, tak,

viděli nás už mnozí.

MANTO (Vzbouzí se.)

Dobře, žes' navštívil známou svoji..

CHIRON

No když už tu ten tvůj hrad stojí ..

MANTO

Stále se touláš, žádná únava?

CHIRON

A Manto, stále v koutě postává,

jakoby svázaná lasem?

MANTO

Však čekám, tísněná jsem jen časem..

a koho to vezeš?

CHIRON

Ta divoká noc,

ho rozvášnila tak moc,
že Helenu, ten blázen,
chce si přivést k sobě, na Zem.
A nejradši hned, jedním rázem;
jak nám to pěkně souzní.

MANTO

Mám ráda, kdo o nemožném blouzní.

(Chiron odletí daleko.)

Slyš, blouznivče, štěstí zvony,

vstup do říše Persephony,
Vyžbrebtám Ti tajný kód,
pro lásku Ti přijde vhod,
stejně jako kdysi Orfeovi na Olympském svahu ..
Tak už jdi, a projev sám nějakou snahu !

     Home         Obsah        Další