Akt 2 Scéna 2. Laboratoř

(Středověká, s roztodivnými přístroji.)

WAGNER (U pece.)

Bim bam, čas uzrál ...

Hrozivě bijí ty hodiny,
černě jsou začouzené stěny.
Vydrž Wagnere! Objev jediný,
celý svět k lepšímu změní.

Páry se jasní, obsah se taví,

uprostřed křivule krystalek žhavý,
ne nepodoben rubínu,
záblesky vrhá ke komínu.
Teď se mění v proud bílého světla
.. musím si to jít zapsat do pokoje...
...kdo to zase teď otravuje?

MEPHISTOPHELES (Vstupuje.)

Ahoj! Nenech se rušit.


WAGNER (Nadšeně.)

Vítám Tě srdečně do své chýše,


(Šeptá.)

však teď buď zticha a seď tiše,
ať se výsledek mého snažení nepoleká.

MEPHISTOPHELES (Šeptá.)

Jak se může polekat?


WAGNER (Šeptá.)

Vyrobil jsem umělého člověka.


MEPHISTOPHELES

Člověka, uprostřed těhle lekvarů?

V komíně vězníš milence? Vejdou se tam oba?

WAGNER

Co tě nemá! Tak se to dělalo postaru.

Dnes je zcela jiná doba.
Zvnitřku čistá síla vzniká,
až nastane chvíle, kdy život vniká.
Nejdříve nesměle, pak po kapkách zurčí,
a dál svůj vývoj už sám určí.

Vzhledem ke své velké ceně

má se člověk někde v seně
jako zvíře upoceně lopotit
aby se mohl se okotit?

(Obrací se k peci.)

Kde je vyšší poslání? - Ale teď klid!

Směs stovek látek začíná vřít
- to je to hlavní: různorodost -
byly pečlivě podle člověka vybrány,
ze skla kvantitativně stírány,
navzájem odborně smíchány,
a každý podíl byl špíny prost.

(Zase k peci.)

Jde to! Podle předpokladů

proces srážení začíná v baňce vzadu
a uprostřed se roztok mírně jasní.
Výsledný krystal hraje všemi barvami.
Co mysleli jsme, že tajemství přírody je vlastní,
teď zreprodukujeme my sami.

MEPHISTOPHELES

Kdo dlouho žije, zákonitě musí hodně znát,

nic nového na světě už nemůže se stát,
zrovna takových živoucích krystalů,
jsem na cestách neviděl pomálu.

WAGNER (Zkoumá baňku.)

Roste, vzdouvá se, množí,

v příštím okamžiku se to složí!

Zezačátku to vypadalo jako blouznění,

škarohlídi měli od úšklebků ústa křivá:
Cha, vymyslet robota schopného myšlení?
Právě ten se teď na vás dívá.

(Pozoruje baňku, nadšeně.)

Teplotu už stačí nastavit na jemno,

kalí se to a rozjasňuje!
Jasně cítím to živoucí tajemno,
mladý muž právě vystupuje.

Kdy myslí, že na světě něco schází,

po dnešku už sotva cekne.
Ale tvor už sebou netrpělivě hází,
poslouchejme, co nám řekne.

HOMUNKULUS (Z baňky k Wagnerovi.)

Jak se daří, tatíku? Ruku podej mi,

Jestli chceš, tak mě trochu obejmi.
Však jsem křehký, udělej to jemně,
mnoho ze skla je ještě ve mně.

Člověku celý vesmír nestačí,

ale u umělého je to jinačí.

(K Mephistophelovi.)

Ale kdo se to skovává za tu příčku?

Už tě vidím; mohu ti říkat strýčku?
Jaké štěstí! Něco mi jasně říká,
že v tobě budu mít pomocníka.
Zbytečně na světě nestojím,
námahy a práce se nebojím.

WAGNER

Ještě počkej! Věz, že na Zemi

narazíš na samé problémy.
Například: kolik lidí by chtělo
odletět s duší, a opustit tělo.
Pocítit lehkost, řekli by vděčně.
Ale to nejde, jsou spolu věčně.
Takže ...

MEPHISTOPHELES

Ale nech toho. K jádru jít můžem,

ptejme se, proč se tak řevní žena s mužem?
A koukám, že i tenhle tvůj dílek
nebude žádný břídilek.

HOMUNKULUS

Jaký dílek?


MEPHISTOPHELES

No je tu ještě jeden kluk...


WAGNER (Nechápaje, dívá se do baňky.)

No pravda, jsi kluk jako buk!


(Postranní dveře se otevřou, Faust leží na gauči.)

HOMUNKULUS

Opravdu zvláštní ..


(Baňka se vytrhne Wagnerovi a začne se vznášet okolo Fausta.)

A pěkně rostlý, čistá voda vytéká
z hustého lesa, kde unaven,
Faun se ledabyle vysvléká,
když tu vidí, že také ona vyjde ven

Příbuzná bohů zemí i moří

nabídne svou nohu slunečnímu paprsku.
Tělo ušlechtilou krásou hoří
a chladí se na hladině v odlesku.

Tu však příklop vodního vřídla

rozčeřila mohutná křídla,
a dívka prchá. Přesto bát se jí zdá divné,
a po chvíli zcela zjihne.
Lehké pohlazení ji přiměje otočit,
a knížete labutí si zkusit ochočit,
což neobyčejně líbí se jemu.
Však už mlha zahaluje to scénu,
která nás nikdy neomrzí ...

MEPHISTOPHELES

Ta fantazie! Kdo by to do tebe řekl.

Vlastně ještě cucák, stěží by vůbec mekl,
řekl bych ...

HOMUNCULUS

Jak bys mohl! Jsi z krajů, kde sněží,

zrodil ses, kde vládnou rytíři a kněží,
celý život v mlze tápeš,
rozumím, že špatně chápeš.

(Rozhlíží se okolo.)

Obloha šedá, moře šedé, pole šedé!

Slizký kámen, v lese hnije chvojí.
Uštěpačný, podlézavý, o svůj nos se bojí.
Trochu ho osviť, a už z toho probuzení
na místě hned zase padne mrtev k zemi.

Nahá krása, labuť u pramene vprostřed skal,

možná už o tom někdy slyšel nebo snil,
ale odkud by to sám vůbec znal.
Jen já, dobrák, jsem se vysvětlit odvážil
- jdeme na to, obětuju se..

MEPHISTOPHELES

Cítím se poctěn, alespoň zpola.


HOMUNCULUS

Konec řečí, rozkaz k boji,

to děvče tě přivede do divého kola,
kde není nikdo, kdo se bojí.
Vlastně si vzpomínám maně,
že živly jsou dnes na naší straně,
a pomůže nám čarodějná moc,
nadchází Filipojakubskou noc.

MEPHISTOPHELES

O ničem takovém jsem nikdy neslyšel.


HOMUNCULUS

Jak by ne, když jsi do světa nikdy nevyšel.

Strašidlo je pro tebe pojem romantický,
vodník kýval, prostě pohádka, jako vždycky.

MEPHISTOPHELES

A kam se nás vlastně chystáš vláčit?

Nemohly by nám naše pohádky stačit?

HOMUNCULUS

Sever a západ, tam si satan hraje.

My ale poplujem v jižní a východní kraje,
až k mohutné nížině se řeka Peneus
od horských soutěsek k moři kroutí,
prostorem prostým stromů i proutí,
tam, kde leží starobylý Pharsalus.

MEPHISTOPHELES

To by šlo. Už mě tu unavují ty boje

týkající se otroctví a tyranie.
Jak nudné! Sotva se ledy trochu pohnuly
a chtělo by se slavit, musí se zas začínat od nuly.
Žádný ze zapálených bojovníků, zdá se mi,
nevidí za tím Asmodea, pána všech hříchů na zemi,
Svobodu prý chtějí, pryč s tím, kdo je šidí!
A přitom jen obyčejně nenávidí.

HOMUNCULUS

Nech lidem jejich rozporuplnou duši,

každý brání se tak, jak může.
Jak jinak by dospěl chlapec v muže?
Neptám se tě, jestli jim to sluší,
ale jestli na to máš nějakou radu.
Když ne, já jdu první, ty se drž vzadu.

MEPHISTOPHELES

Tu i tam se něco zkusilo,

aniž by se toho příliš změnilo.
Třeba Řekové, národ malý,
nám krásně rozum i hravost namíchali.
Ale kolik si dnes můžeme dovolit neřestí,
aby nás to nesvedlo na scestí?
Má to smysl?

HOMUNCULUS

Znalosti máš ještě v plenkách.

Schválně, co víš o Thesalských čarodějkách?
Vím že nejsi zcela hloupý..

MEPHISTOPHELES (Ožije.)

Thesalské čarodějky a jejich moc?

Jdeme k nim? Nebuď tak na slovo skoupý!
Nechtěl bych s nimi žít každou noc,
kdoví, jaké by je chytly roupy.
Ale einmal ist keinmal.

HOMUNCULUS

Přines mi plášť,

ten hadr je stále účinný,
a hodí se zvlášť
pro dopravu do daleké ciziny.
Dám znamení..

WAGNER (Dychtivě.)

A já s vámi ...


HOMUNCULUS

Ale co tě nemá,

užitečnější bude, když zůstaneš doma,
rozbalíš staré pergameny,
s návody. Dobře provedeny,
napoví z čeho je život, a hlavně jaký
ho určuje řád. Já bych tu nebyl nic platný.
Na své cestě svět zkusím zkoumat taky,
ale, obávám se, objevím leda tečku nad i.

Až ta velká věc vykonána jest,

námaha zaslouží si odměny.
dlouhý, zdravý život, peníze, slávu, čest,
i trochu moudrosti – aspoň zdá se mi.
Buď zdráv!

WAGNER (Smutně.)

Asi tě už neuvidím, v srdci mi mrazí.

Jak mám být zdráv? Odcházejí ti, kdož jsou mi drazí.

MEPHISTOPHELES

K Peneovi! Tady jsme už byli dost,

strýček by nerad byl zpozdilý.


(K publiku.)

Nakonec jsme dáni na milost
kreaturám, které jsme sami stvořili.


     Home         Obsah        Další