Akt 1 Scéna 4. Rajská zahrada

(Císař, dvůr, šlechtici a šlechtičny. Faust a Mephistopheles kleči.)

FAUST
Doufám, pane, že jsi se po tom skeči neurazil!

CÍSAŘ (Kyne jim, aby vstali.)

Naopak, dlouho jsem se tak nepobavil

- uprostřed plamenů jsem se cítil jiný,
jako sám Pluto jsem vládnul jimi.
Ve spálené krajině zbyl jenom jícen
a jeho plameny, obrovský svícen,
osvětlovaly noční oblohu.
Přesněji to popsat nemohu,
tisíce jisker a žhavých kamenů
se spojily do živých plamenů.
Ale pilíře ohně nemohly mi vadit
vidět národ se mezi nimi řadit,
lidé se zmateně hemžili,
slyšel jsem, jak mě zdravili.
Uprostřed těch nejistých kroků
jsem trůnil já, vládce na tisíc roků

MEPHISTOPHELES

To také jsi, pane, vůdce státu,

nikdo nepochybuje o tvém majestátu.
Právě jsi divoký oheň zkrotil;
a kdo by tě do moře hodil
a nechal spadnout k perlám u dna,
viděl by, že i voda umí být hodná,

Stačí, když si budeš věřit,

hladina se začne otáčet a čeřit,
zelené vlnky jako by se dohodly
poskytnout ti co největší pohodlí,
moře vědomo si tvojí ceny,
stvoří komnatu. A skrz její stěny
uvidíš všechna tajemství,
které skrývá podmořské hájenství.

Pruhované rybičky předvádí pár otoček,

dokud je nepřekvapí čilý žraloček,
mezi kameny skrýt se ještě stačí.
Jeho nebojí se jen zlatá ryba dračí.

Přesto nezůstal jsi stranou lidského rodu.

Teď svůdné Nereidy čeří vodu,
čile a noblesně v té mořské kádi
předvádějí svoji sílu mládí.
A teď? Samotná Thesis se ze dna zvedá,
za ruku si hrdě svého Pelea veda -
sám Olymp přichází do hlubin ..

CÍSAŘ

Tak nech už těch svých skopičin:

Potáhnem, a zmocníme se trůnu, i nad moři všemi.

MEPHISTOPHELES

Ovšem pane; zatím máš jen Zemi.

CÍSAŘ

Tvé nápady nemají vady.

Tisíc a jedna noc bez Šeherezády,
noc bez hvězd a den bez nebe,
co bych si počnul bez tebe...
Se vším se popere, jalové neztrácí slovo vzletné:
však buď stále poblíž, až se zas něco zvrtne.

KOMOŘÍ (Vběhne mezi ně.)

Takové štěstí jako s tebou jsem nezažil;

a ne, že bych se předtím nesnažil,
radost mi mnoho věcí dělá,
však až v tvé přítomnosti je celá,
všechny účty jsou zas vyrovnány,
všechny křivdy rychle urovnány,
místo bolesti cítím naději:
v samotném nebi bych nebyl raději.

VOJEVŮDCE (Rychle se přitočí.)

Jakmile dostanou žold,

už zas ví, jak skládat hold,
krev vjede do vojska, a mladost,
hospodský i holky mají zas radost.

CÍSAŘ

Ten si sem dýchavičně vpadá,

tomu se třese dvojitá brada,
ten neví, jak by se zastavil ..

POKLADNÍK

Ptejte se toho, kdo ten zmatek způsobil ..

FAUST

To bude kancléřova parketa:

KANCLÉŘ (Přichází pomalu.)

Každý, kdo tu projde, nebo jen prolétá,

raduj se, jako já, ve svém stáří,
jak se hoře zas v dobro proměnit daří:
"Občane, slyš dobře, vyjdi z domu,
tento glejt má cenu milionu,
ubezpečuje zárukami všemi,
že všechny poklady v císařské zemi,
co nám kdy vůbec vydala zem,
bez výjimky budou sloužit lidem všem."

CÍSAŘ
Cítím podvod, nechutnou lotrovinu,
já že bych nařídil takovou volovinu?
Původce poplachu do vězení dám!

POKLADNÍK
Vzpomeň si, pane, podepsal jsi to sám!
Když hrdě, coby Pan, jsi včera večer hlavu nosil,
kancléř tě spolu s námi nahlas prosil:
"Dopřej si to nejvyšší potěšení,
pár tahy pera zajisti blaho ve své zemi."
A ty jsi svolit. A ještě v noci
svolali jsme písaře ku pomoci,
by tisíce kopií byly k dispozici
oznámit lidem tu novou propozici.
Deset, dvacet, padesát, razítkujem všechny po řadě.
Že se to lidem hned zalíbilo, je tak nějak nasnadě.
Podívej na své město, poloshnilé v smrti,
jak život rychle klíčí, vše se znovu vrtí!
Tvé jméno, byť v dobrém už dlouho známo,
teď stalo se synonymem pro štěstí samo.
Ale už mlčím, k čemu mé snažení,
tím činem samým stali se lidé blažení.

CÍSAŘ

A na dvůr, na moje vojsko to zlato stačí?

Všichni ho mají dost? Zdá se, že radši,
byť se mi to nezdá, nechám dekret platit.

KOMOŘÍ

Kdo mohl, hned se hleděl ztratit,

u notářů se otevřely branky,
kdo to měl blíž, doběhl do banky
a nechal si náležitě doložit,
jak si s bohatstvím může naložit.
Pekař nepeče, kuchař zapomíná vařit,
celý svět přemýšlí, jak se mu bude lépe dařit,
jestli si už jak soused dobře žije,
jestli u stejného krejčího šaty šije.
"Ať žije císař!" od plného talíře
se volá lépe než u posledního halíře.

MEPHISTOPHELES

A není těžké na ulici

potkat mladou krasavici,
oko skryté za vějířem pavím
na tě mrkne a pohledem hadím
rychleji než vtipem a řečnickým uměním
prozradí radosti lásky lícem ruměným.

Kdo by se s měšcem tahal, s peněženkou,

na bankovku vystačí jen s kapsou tenkou,
s milostným dopisem se lépe páří.
Kněz si ho nábožně čte v breviáři,
Voják, než by se za něj někde zasek,
raději z kalhot vytahuje pásek ..
ehm, majestát promine, že místo velikosti
si u všech činů všímám spíše maličkostí.

FAUST

Z množství těch pokladů jsem němý,

a ty se bez užitku válejí hluboko ve Tvé zemi.
Oproti tomu bohatství i nejbujnější fantazie
se plazí při zemi jako zmije,
nejodvážnější myšlenky bláznivé
se mění ve staré báby bázlivé.
Ty přízraky, ač hluboko ke spatření,
svádí nás k bezmeznému nadšení.

MEPHISTOPHELES

Nežli perly a kdejaký kov cenný

je papír v kapse více pohodlný,
nic se nesměňuje, jde to bez smlouvání,
soustředit se můžeš na víno a milování.

Když chceš zlato, nemusíš loupit,

stačí ho u překupníka zítra koupit,
číše, řetízky, všechny cetky mámivé,
skladné papírky ti opatří, i šaty šustivé;
styď se, skeptiku, nám se posmívat.

Aby si lidé mohli řádně užívat

oznamujeme v říši dnešní změnu:
vedle zlata budeme mít i papírovou měnu.

CÍSAŘ

A to díky vám. U vědomí vaší ceny,

možno-li, vám říše poskytne plat přiměřený.
Mějte tu pohodlí, dohlédnu na to,
vy zas budete dávat pozor na naše zlato.
Nejlépe víte, kudy všudy žíla běží,
kontrolujte tedy, kdo a kde ji těží.
Spojte s radost i vážnost nevšední,
kterou poskytuje vám moc úřední,
spojuje vše v jednom objetí,
sféry vrchní, i hluboké podsvětí.

POKLADNÍK

Spojíme, a svorně, bez hádek,

já i ti noví kolegové, asi z říše pohádek.

(Odejde s Faustem.)

CÍSAŘ

A teď podaruji každého, kdo u dvora slouží.

Ať mi řekne, po čem právě nejvíc touží.

PÁŽE

Veselost, radost, pěkné věci.

DRUHÉ PÁŽE

Oslnit přítelkyni šperkem, to je jasné přeci

KOMORNÍK I

Z láhve si nemuset přihýbat potají.

KOMORNÍK II

Kostky se mi už v kapse cukají.

VRCHNÍ ÚŘEDNÍK (Přemýšlivě.)

Svoje panství a pole bych konečně oddlužil.

DALŠÍ ÚŘEDNÍK

Další cennosti bych do své truhlice přiložil.

CÍSAŘ

Chtěl jsem vás k chrabrým činům ponouknout,

ale mohl jsem to předem prokouknout.
Přes všechny poklady světa, které dostanete,
tím co jste byli navždy zůstanete.

BLÁZEN (Na chvíli vystřízliví.)

Také bych rád něco dostal, co by to ..

CÍSAŘ

Ještě než to vyřkneš, je to propito.

BLÁZEN

Mít ten zázračný papírek! Co by se tak stalo..

CÍSAŘ

U tebe by mě to zrovna zajímalo.

BLÁZEN

Bál bych se s ním vůbec chodit.

CÍSAŘ

Asi ti budu muset jeden hodit

(Císař odejde.)

BLÁZEN

Pět tisíc korun! Do čeho bych je dal?

MEPHISTOPHELES

Co že jsi, břicháči, tak rychle vstal!

BLÁZEN

Občas je třeba přemoct i křeče..

MEPHISTOPHELES

... touha po mamonu z tebe přímo teče.

BLÁZEN

Řekni mi radši, na co ty peníze stačí.

MEPHISTOPHELES

Na vše, co tvé hrdlo i břicho míti ráčí.

BLÁZEN

Koupit pole, každý den jíst knedlo-zelo?

MEPHISTOPHELES

Jasně! A vše další, co ti nikdy nescházelo.

BLÁZEN

A zámek, les, záhonek, a na něm růže?

MEPHISTOPHELES

Samozřejmě!

Uděláme z tebe třeba ledového muže.

BLÁZEN

Ještě dnes budu na svém panství spát!

(Odejde.)

MEPHISTOPHELES

Kdo by chtěl bláznu moudrost brát!

     Home         Obsah        Další