Akt 1, Scéna 2. Císařský dvůr, trůnní sál

(Státní rada čeká na císaře. Trumpety. Přicházejí členové dvora, císař a po jeho pravici astrolog.)

CÍSAŘ

Mé srdce se vámi pyšní,

na své věrné číši chci zvednou!
Mudrce jsem viděl už sednout,
tak snad už jen šašek, a jsme všichni.

OFICÍR

Je přímo za Tebou, na koberci

se svíjí v jakémsi kozelci
hora ze sádla, piva a vína,
možná už mrtvá, či jenom líná.

DRUHÝ OFICÍR

Další-kde se jich tu tolik bere?-

už se na svoje místo dere.
Před jeho oblekem závistí tuhneš,
když vidíš obličej, raději uhneš.
Co to, se strážemi se pere?
Ale ne, proklouzl a jedním rázem
tu stojí funglnový blázen.

MEPHISTOPHELES (Klečí před trůnem.)

Co je přáno, vždy vítáno,

co touženo, stále honěno?
Co vysmíváno, stěžováno,
přece tolik ceněno a chráněno?

Koho nesmíš najmout k práci,

koho nikdo nerad jmenuje,
kdo proklouznul až k paláci,
kdo vládne, a kdo v něm čaruje?

CÍSAŘ

Proteď koukej slovy šetřit,

nechci žádná řešení větřit,
na dlouhé projevy jsou tady jiní.
Ale dobře je, když se blázen činí;
že starý dosloužil, to už je jisto.
Po mém boku usedni na jeho místo!

(Mephistopheles usedne po císařově levici.)

MUMLÁNÍ DAVU

Hmm, novej blázen, nový potíže -

Zná ho někdo? Od nás není, že?
Ten starej už má konec s ejchuchu,
chlastal jak duha, teď je na suchu.

CÍSAŘ

No nic, moji věrní, milí,

s vámi mě mé srdce hřeje,
cítím, že nám osud přeje,
vítejte zde, v šťastné chvíli!

Dnes, kdy o starostech nevíme,

nenuceně se pospolu bavíme,
zdobné své knírky kroutíme
a chuťě nové chcem se učit.
Kdo by nám chtěl hlavu mučit?
Na co jednou řeknu ne,
to se nikdy nestane!

KANCLÉŘ

Císařská cnost, slovo jak zvon,

nad námi vládne, jedině on
ví, co je pro nás zdrávo:
Všichni lidé milují právo,
každý oň žadoní, chce se v něm hřát,
a On ho poskytne, dá světu řád.
Však k čemu je člověku, když se snaží,
a celá zem se ve zlu smaží,
k čemu je srdce, poctivá ruka,
kde vládnou zmatek, chaosu muka.
Opustit tenhle honosný sál
bych se dnes upřímně bál.
Sejít z hradu úplně dolů,
kde se bezpráví s násilím honí spolu,
napadne snad jen párek volů.
Ó jak šťastný musíš být, muži,
když tvého zloděje někdo dopadne,
když jen zlato a prachy tvé popadne
a tebe zanechá ve zdravé kůži!
I zde, za honosnou zlatou branou,
kde se kdejaký šlechtic naparuje,
nezůstává nářek a stěžování stranou,
obava a neklid nás rozpaluje.
Stud a hřích sám nahlas naříká,
nepomůže pudrování skrání,
kde viník chrání viníka.
Jen nevina sama sebe brání.

Civilizace dala zrod městům, kolu, a vozům.
A teď: zničit se chce hlavně!
Odkud ale máme vzít rozum,
vydat se na cestu správně?
Poctivý dobrák začne bloudit
a mezi verbeží skončí raději,
když ani soudce nemůže soudit.
Spolčí se nakonec i se zloději.
Nerad, ale musím-li věrně,
tu dnešní skutečnost maluji černě.

(Pauza.)

Tak už to prostě na světě chodí:
Všichni trpí, když všichni škodí.
A ta tíha na našem majestátu leží.

GENERÁL

Že už není do armády branců?

Zato civil je jako stádo kanců,
každý nadává, každý někam běží.

No ovšem, to se kaprál může upískat,

bez zápalu nedobudem město,
rytíře na hradu můžu spíš smíchy utřískat,
než na ně pustít to naše armádní těsto.

Máme tu dneska žoldáky.

Ti těší se, jak zástup dívek podává jim hold.
Určitě myslí na boj. Taky trochu na ptáky.
A hlavně na to, kdy dostanou žold.

Takoví nafounkanci nás mají chránit.

Zkus ale nad jejich způsoby ohrnovat nos.
Zplundrují ti říši, kterou mají chránit.
Velí se hůř už snad hejnu vos.

I tomu, kdo nedělá nic

a nechá jejich drzost na pokoji
nakonec zničí ještě víc.
Marno brání-li se nebo stojí.

POKLADNÍK

Ó Bože, poraď mi jak na ně,

jak dostat z lidí pořádné daně!
A ty, občane, ve tvém vlastním státu,
proč se chováš jako by byl cizí?
Ptám se, kam že ty peníze mizí?
Na každém rohu vidím dům či novou chatu!

Z těch našich výhonků svobody

vyrostl háj statných dubů.
A nám, když jde o zákonné odvody,
zůstává jen skřípění zubů.

A co nové politické strany?

Jak velký blázen na ně se spolehne?
Koušou, slibují, pak pomohou si samy,
v tom notuje si každá do jedné.

Gibellini tak jako Guelfové

kalí vodu ve veřejném prameni.
Na víc už nemají čas, vážení pánové.
Pomocnou ruku si hledej na svém rameni.
No ovšem, musí hrabat, kupit, intrikovat,
v chámech je slyšet jen vítr pohvizdovat
a ve státní kase taky není nic.

KOMOŘÍ

A jak se já teprv musím mořit!

Čím víc se snažíme spořit,
tím toho utratíme víc,
den co den se musím trápit.
Když kuchaři zvěřina chybí,
pošle si nachytat ptáky, nalovit ryby,
jelena, kance, husy, či zajíce.
Pak jsou tu renty pro zasloužilé velice.
Ti nikdy nelení, když mají kvapit
si svoji kapku vína lapit.
Ve vinném sklepě nejlepší mok,
nejslunnější stráň, ten nejlepší rok,
draho nás, pánové, přijde váš lok,
brzy už slíznete poslední kapku.

I každý konšel z okresní radnice
se tváří, že jeho zadnice
se dá vykrmit za úplnou babku.
A já? Já to mám platit. Vida!
Snáž vyždímu kámen než obměkčím žida,
co nám zbyde, v zástavu vydá
a jen si zamne tu svoji bradku.
Z ničeho pašíci špatně kynou,
zato úroky, ty zdatně plynou,
a na stole leží vožranej chleba.

CÍSAŘ (Po zamyšlení, k Mephistelovi.)
A ty, blázne, co tobě je třeba?

MEPHISTOPHELES

Mě? Ale vůbec nic!

A kdo by vůbec mohl žádat víc,
než pozorovat ve Tvém majestátu
všechny ty nitky náročné správy státu?
Rozum i dobrá vůle se silou moci
pomáhá všude, ve dne i v noci;
proč bych se, uprostřed toho lesku
měl oddávat nářku, propadat stesku?

(REPTÁNÍ)

To je liška...však to známe...

chce se velhat ... pozor dáme...
Já už tuším, co se bude dít...
kam pak míří ... něco bude chtít ...

MEPHISTOPHELES

Kdyby nic nechybělo, byl by to vůbec svět?

Všem něco schází. Tak vy chcete peníze. Hned?
Neříkám, že jdou vyrobit z bláta,
ale při troše filipa tu budou natotata.
Na co je člověku žíla zlata uprostřed skal?
Přec aby ji vykopal, aby ho vzal.
Přelstil a ošálil přírodu milou!
Vše dokáže rozumem a silou.

KANCLÉŘ

Přírodu a rozum před křesťany chválí.

A pak se, ateista, diví, když ho na hranici pálí!
Takové řeči budí nežádoucí pohyby.
Příroda je hřích, rozum jak ďábel podmaní tě
a spolu zplodí to zmrzačené dítě:
věčné a neukojitelné pochyby.

To sem nenos! Císaři všech zemí

jsou odjakživa stíněni větvemi dvěmi,
které věrně jejich trůny chrání,
které při něm pevně chtějí stát
a za odměnu za to chtějí jen církev a stát:
jsou to svatí, a rytíři udatných skrání.

Jaká by to byla hrůza,

ať se opováží ti kacíři,
kdyby nás komandovala nějaká lůza.
Rádi budou, skončí-li na pranýři!

Když už se chceš mezi nás míchat,

jestli ti na sobě záleží,
přestaň okolo sebe píchat
a chovej se jak bláznu náleží.

MEPHISTOPHELES

Tak je to, pánové, s tou vaší vizí!

Co nevidíte, to je podle vás cizí,
čemu nerozumíte, není nikomu potřeba též,
co se vám nehodí, míníte, musí být lež,
věc co nejde zpeněžit nikdy nemůže být zdráva
a na kom vám nezáleží, nesmí míti nižádného práva.

CÍSAŘ

Raděj ukaž, jak tohle tvoje velikonoční kázání

nám peníze přináší a chmury zahání.
Neplodí náhodou jenom zlost?
Věčných aby kdyby mám už dost.

MEPHISTOPHELES

Ale ukážu, a ukážu rád,

vždyť je to snadné, tedy ne jak může se zdát,
vlastně to už je, ale musí se začít,
to je to umění: chtít to a stačit.

Jen považ, bude konec válek a krizí,

kdy lidi i země vysávaly hordy cizí,
kde kdo se ukrýval, kde kdo se bál
a jen hledal, kam by své poklady dal.
Tak tomu bylo už od dob mocného Říma,
tak je to vždy, když jen trochu hřímá,
jen skončí to v zemi a už hromadí se znova;
však čí-že je země? Císařova!

POKLADNÍK

Mluví moudřeji než na blázna je zdrávo!

Vlastnit zem je odvěké císařovo právo.

KANCLÉŘ

Satan nám nabízí riskantní podvody,

nezní to jako poctivé obchody.

KOMOŘÍ

Poctivé, nepoctivé, však se trochu přemůžeme

pokud si ke troše štěstíčka pomůžeme.

GENERÁL

Vida chytráka, každému slibuje vlastní židli.

Ale taky se neptáme žoldáka, kde teď zrovna bydlí.

MEPHISTOPHELES

Jak bych jen rozptýlil vaše pochybnosti...

snad podá astrolog důkazů dosti,
váš je, a vyzná se v zákonech oblohy.
Ptám se tedy: co vyčteme ze sluneční polohy?

(REPTÁNÍ)

Tak dva filutové-už je mi to jasné-

a tak blízko trůnu-notují si krásně-
blázen je ta třešnička-obehraná písnička-
vzdělanec je žížala-a my jsme ta rybička.

ASTROLOG (Mephistopheles ho povzbuzuje.)

Tu čteme, že zlaté Slunce vyvolává žízeň,

posel Merkur slouží za žold i jeho přízeň,
že Venuše, původkyně života i našich potíží,
si nás láskyplně a lyšácky prohlíží,
sledována cudně Lunou milou;
bez Marsu bychom neoplývali žádnou silou
a Jupiter naše oko nejvíc těší.
I Saturn, byť pro nás je jen tečkou bleší.
Však jako kovu, i když se snaží,
si přes jeho tíhu málokdo váží.
Zato na Lunu by zajisté každý chválu pěl,
kdyby nám poslala svůj zlatostříbrný pel.
Pak už by bylo snadné získat statky,
paláce, zahrady, i společníky na světské hrátky.
Vše na čem každý z nás shořel už
vám obstará tento urozený muž.

CÍSAŘ

Mluví hezky, nahlas dosti,

přesto mám dál pochybnosti.

(REPTÁNÍ)

Sám bych to neřek líp-je to jen vtip?

-fantasie-alchymie
-pěkně slibuje-kdo věří, chybuje
-oči si protři-jsou to dva lotři.

MEPHISTOPHELES (K publiku.)

Ať se snaží sebe víc,

nemohou pochopit naše zjevení,
síla mandragory jim neříká nic,
a křišťálová koule pro ně nic není.

Dělají, že neslyší žert,

nechtějí zázrak, ani žádnou novotu.
Změny prý přináší jen čert,
aby jim vzal tu jejich jistotu.

A přesto se už tiše vplížila

moc neklidu a zmatku do jejich těl,
vlastní vůle jako by nebyla,
ten zapomněl mluvit, ten neví, kam by šel,
a všichni jsou jako jeden muž.

Poklad teď budiž tvůj ámen
a tomu oddaně služ,
nebo se sám změň v kámen.

(REPTÁNÍ)

Jakási tíha na mě padá

- mě bolí za krkem, tuhnou mi záda
- bolavý zub mi tváří cuká
- zdá se, že bez citu je levá ruka
- možná se to právě projevuje
moc zlatonosné sluje.

CÍSAŘ

Tak jdeme! Ne, že se teď vykroutíš

a to své šumění zas vezmeš zpět!
Ukaž nám ten pohádkový svět,
nebo mě setsakramentsky zarmoutíš.
Pomáhat ti budu třeba vkleče,
holýma rukama, bez žezla a svého meče;
lžeš-li, ale, tvá krev po něm večer steče!

MEPHISTOPHELES

Kudy jít vím zcela jistě;

nevěřil bys, že na onom místě,
tam, kde se rolník rýpe v zemi,
se třesou, jen aby byly nalezeny,
zlaté kastróly, i s poklicí.
Chceš vyhrabat písek do omítky,
odvezeš si valouny zářící
a týden neztratíš před očima mžitky.

Vysoké klendby se vzpínají

nad chodbami, ve kterých potají
své štěstí hledači hledají.
V samé to blízkosti podsvětí!
Už od schodů a vstupní brány
jsou zlaté poháry a talíře vyrovnány
na policích velkorysého rozpětí.

Po sklenici s rubíny toužit?

A nebo snad si chceš sloužit
smaragdy lesklými jak plamen?
Ale upozorňuji, že dřevo již je schnilé
a pokud je tam víno zbylé,
v obručích ho drží jenom vinný kámen.
Esence takových ušlechtilých vín,
mimo zlata obklopuje plyn
noci, šedi a smutku,
chutná, jako by právě chtělo zteplat.
Lákadla přítmí za denního světla
jsou jen přeludy vskutku.

CÍSAŘ

Nech si ve tmě to šedivé zboží.

Ale co má hodnotu, musí na světlo boží!
Ať se ve tmě hledá kráva nebo kočka,
nepomůže ani nejsilnější čočka.
Zlaté poháry teprve zhezknou,
když se ve dne pěkně lesknou.

MEPHISTOPHELES

Tak vem háky a krumpáče,

trakaře a kopáče, a vůbec, co já vím,
uvidíš tam, jak poskáče
jedno zlaté tele za druhým,

Bez váhání, bez okolků,

ozdob sebe, hezkou holku,
glanc a barvy důvěru ti zvýší
v sebe; i kritiky majestátu malininko ztiší.

CÍSAŘ

Tak proč pořád stojíme, to mi nejde do hlavy...

ASTROLOG (Mephistopheles ho opět povzbuzuje.)

... pane, velký úkol vyžaduje přípravy,

nepovykuj radostí a šetři své síly,
jinak nedojdeš nikam, natožpak k cíli.
Když už má člověk po něčem toužit,
odspoda nahoru mu to musí sloužit.

Kdo chce dobro, ať je dobrý,

kdo přátele, ten buď bodrý,
když víno chceš, v sudu zacel díru,
a doufáš-li v zázrak, posil svoji víru.

CÍSAŘ

Nemusíš hned ze všeho dělat vědu;

ale ještě můžem popeleční středu
řádně oslavit a uspořádat bál,
jak se sluší na pravidelný karneval.

(Odejdou za zvuku trumpet.)

MEPHISTOPHELES

Kde se požitky a stěstí bratří,

kde se kameny mudrců rozdávají,
tam vždy člověk blbce spatří.
Kameny odnesou, mudrcům vynadají.

     Home         Obsah        Další